Realizace, aplikace, analogie

17. Realizace práva, pojem, formy

Cílem působení práva ve společnosti jako normotvorného systému je co nejefektivnější regulace spol. vztahů

REALIZACE PRÁVA

• = uskutečnění práva v existujících společenských vztazích, je to převedení práva do konkrétní reality, použití normy jako abstraktního pravidla na konkrétní společenskou realitu -> konfrontace se společenskou realitou

• Fakticita -> působení práva na společnost a ovlivňování lidského chování

• 2 fáze realizace práva:

  • Tvorba práva – nezbytné právo nejdříve vytvořit (-> auto/heteronomní, smluvní, obyčejové apod.) -> forma a proces vzniku ovlivňují výslednou povahu práva a míru efektivnosti

  • Realizace – uskutečnění, provedení – potvrzuje funkci a smysl PN; pokračování tvorby, naplnění, ověření účelu právního vlivu -> garance subjektivních práv, svobod = právem chráněných zájmů a plnění povinností subjektů PV

    • Konfrontace se spol. realitou, právo = svébytný soc. jev

  • PŘÍKLAD: uzavírání kupní smlouvy -> 1. normotvůrce vytvoří obecný rámec vytvořením PN; 2. uzavření smlouvy mezi konkrétními subjekty => realizace objektivního práva a subjektem využité jeho subjektivní právo -> právo tak skutečně ovlivňuje společenské vztahy

• Formy realizace práva:

  • 1. výkon práv – nejčastější, nejjednodušší cesta -> chování po právu

  • 2. realizace prostřednictvím vytváření právních vztahů

    • práv vztah = takové druhy spol. vztahů, které jsou regulovány právní normou

    • právní norma nemusí regulovat výslovně, stačí, jestliže počítá se vznikem vztahu

    • ne každý spol. vztah je vztahem právním (např. společenské úsluhy)

    • právní vztah se může realizovat v podobě:

      • abstraktní

        • právní norma se obvykle musí sejít s právní skutečností (okolnost, se kterou právo spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu)

        • jedná se o tzv. prosté dodržování práv a povinností neboli chování po právu (v souladu s právem, dodržování práva, …)

        • chování po právu může být dále

          • absolutní - právo jednoho subjektu odpovídá povinnosti neurčitého počtu ostatních subjektů

          • relativní – konkrétnímu oprávnění nebo povinnosti na druhé straně odpovídá vzájemná povinnost resp. oprávnění jiného předem daného subjektu

      • konkrétní

        • zde se musí podílet určitý subjekt, který realizuje právní vztahy, mohou být:

          • veřejnoprávní – je zde nerovnost subjektů

          • soukromoprávní – subjekty jsou si rovny

    • normy jsou:

      • hmotněprávní

      • procesněprávní

  • 3. realizace prostřednictvím aplikace právních norem

    • Aplikace práva = působení práva již na skutečné a konkrétní společenské vztahy -> ovlivňuje konkrétní lidské chování

    • určitá právní norma je použita na konkrétní společenskou realitu, určitý státní orgán stojí v nadřazeném postavení vůči druhému a je oprávněn autoritativním způsobem vnutit svou vůli subjektu -> veřejnoprávní akty – individuální právní akty (tvorba speciálních/individuálních na základě obecných /generálních PN