Realizace, aplikace, analogie

19. Aplikace práva + 37. Aplikační proces, pojem, fáze

• V širším slova smyslu: způsob, jakým se PN používá ve spol. vztazích pro regulaci určitého lidského chování, prostřednictvím lidské vůle je obecná PN přetvořena do podoby konkrétního a individuálního příkazu – pravidla, prováděna autorizovanými i neautor. subjekty -> aplikaci může provádět kdokoli (viz PV, interní norm. instrukce -> ten, kdo ji vydává musí být v nadřazené pozici vůči těm, pro které je závazná)

• V užším slova smyslu: provádí ji příslušné státní orgány nebo osoby, které jsou postaveny objektivním právem do postavení státních orgánů, je nadřazené a oprávněné vnutit svou vůli jednotlivým subjektům -> AUTORITATIVNÍ

  • výsledkem je vydání aktu aplikace práva

  • je považována za vydávání individuálních právních norem na podkladě obecných norem – pravomoc státních orgánů

• aplikace = použití abstraktní právní normy na konkrétní společenskou realitu, výsledkem je rozhodnutí o konkrétních právech a povinnostech subjektu

• je jednou z forem realizace práva -> kvalifikovaná, druhé stádium realizace -> použití na konkrétní dynamickou skutečnost

• = zvl. forma realizace práva (uskutečňování)

• = tvůrčí a organizační činnost směřující k realizaci práva

Typy aplikace

• objektivní

  • aplikaci provádí odlišný subjekt od subjektu povinnostního

    • autoritativní – výsledkem je akt aplikace práva, který zobrazuje společenský zájem, je činěn objektivním aplikátorem = orgán stanovený objektivním právem (znalý nebo neznalý práva)

    • neautoritativní – výsledkem je postulát, nemá autoritativní moc, je provázen výhodami ve prospěch toho, komu aplikace byla prováděna (např. když se obrátím na znalce práva)

• subjektivní

  • aplikaci provádí sám povinností subjekt -> může ji provádět každý, nejen právník

  • výsledkem motivačního působení PN

  • výsledkem není PN -> z právního hlediska je subjektivní aplikace irelevantní

Stadia aplikačního procesu (3)

• 1. zjištění skutkového stavu

  • státní orgán musí zjistit max. množství informací, které vypovídají o zjišťované skutečnosti (děj odehrávající se v minulosti), jaké jsou právní skutečnosti rozhodné pro konkrétní případ

  • procesní předpis také stanoví metody a postupy, jak pravdy dosáhnout -> tzv. proces dokazování (shromáždění, zhodnocení a selekce informací)

  • právní skutečnosti:

    • prokazatelné - prokazujeme skutečnost

    • předpokládané - prokazujeme předpoklad (domněnky, fikce)

    • známé - neprokazujeme nic, všeobecně, úředně, z rozhodovací činnosti známé

  • procesní pravidla – stanovují procesy, kterými je nutno se v rámci aplikace řídit

  • Probíhá zde proces dokazování -> výslech účastníků, svědků, předložení listin, ohledání místa, předmětu, možnost vyžádání aplikujícího orgánu znalecký posudek, odborné vyjádření

    • svědci = základní možnost, jak zjišťovat společenskou realitu

      • povinnost svědčit – povinnost dostavit se k podání svědectví a vypovídat pravdu (jinak trestní čin křivé výpovědi)