Realizace, aplikace, analogie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
v případě zjištění rozporu se nabízejí tyto možnosti odstranění:
řídí se normou vyšší právní síly
jsou-li normy stejné právní síly, norma pozdější ruší předchozí
norma speciální ruší normu obecnou
podle hierarchie předpisů v rámci státního mechanismu (použití normy vyššího orgánu)
pokud nedojde k odstranění jedním z předcházejících způsobů, aplikační proces musí být přerušen a musí být rozpor odstraněn (k ústavnímu soudu)
Hermeneutika hledá způsob správného výkladu čili interpretace práva
Výklad gramatický poznává slovo, výklad logický zjišťuje myšlenky, tj. smysl obsahu poznávaných norem.
Jediný správný výklad je gramaticko-logický
3. vydání aktu aplikace práva
Smysl, cíl a vyvrcholení celého procesu
V rámci aplikace dochází k subsumci (podřazení) individuální, konkrezitované a dynamické skutečnosti pod statickou právní normu, která se stále opožďuje za realitou
Určitým východiskem k přezkoumání tohoto rozporu je možnost uvážení (diskreční právo) státního orgánu -> uvážení je omezeno opravňující PN (zákonné uvážení´= užší -> rozhodovací činnost soudů, širší diskreční právo – ve správním právu) a podléhá veškerým zásadám průběhu aplikace práva
Formulace skutkové podstaty neurčitými pojmy (gumové) -> relativně abstraktní dispozice PN (veřejný zájem, veřejné pořádek atd.)
Procesní právo
Souhrn právních pravidel a zásad, které se vztahují k postupu, ve kterým stát (st. orgány) uskutečňuje ochranu soukromých a veřejných zájmů (subjektivních práv v rámci objektivního práva/PŘ)
Dále postup sám o sobě, který k této právní ochraně směřuje (př. Soudní řízení)
Trestní řízení se zahajuje ex offo a pokračuje až do jeho skončení -> zásada oficiality x civilní řízení -> zásada dispozitivní – zahájeno návrhem, odlišujeme sporné a nesporné řízené
Druhy řízení: soudní, správní, některé typy řízení před Ústavním soudem, zvláštní typy řízení – př. Insolvenční
zásada volného hodnocení důkazů- opakem je legální důkazní teorie(stanovovala hierarchii důkazních prostředků -> př. Tereriánský kodex) - orgán aplikující sám hodnotí důkazy nejprve jednotlivě a pak v celku, musí mít racionální základ, je na uvážení soudu, jak důkazy zhodnotí a jaký jim dají při posuzování skutečnosti význam
v civilním řízení platí, že žalobce je dominus litis = pán sporu
musí unést důkazní řemeno - musí prokázat to, co tvrdí
žalobce má zásadu dispoziční = bude na žalobci, zda vůbec podá žalobu, jak vymezí předmět žaloby (v petitu žaloby), zda dojde ke smíru, zda žalobu stáhne, zda podá opravné prostředky nebo ne
žalobce disponuje s procesem, soudce je vázán návrhy stran
nemůže přisoudit více a navrhovat důkazy, které nikdo nenavrhuje, ale nemusí provést všechny důkazy, souhrnně to vede k zásadě projednací= zásady formální pravdy - soud ukončí řízení, jakmile je projednáno, co projednáno mělo být, věc je možno uzavřít, rozsudek pro uznání
hned v prvním stání se přizná a souhlasí, rozsudek pro zmeškání - nedostaví se na první jednání bez omluvy - „kontumace“