římské právo otázky ke zkoušce

-zánikem panujícího pozemku

-smrtí oprávněného(u osobních služebností)

-minimální kapitisdeminucí(capitis deminutio minima viz ot. č. 39)

Nevykonáním zanikají pozemkové služebnosti, ususfructus, usus, nezanikají habitatio a operae. Po uplynutí 1 roku zanikají služebnosti u movitostí, po 2 letech u nemovitostí.

Vydržením svobody zanikají domovní služebnosti.

Ostatní věcná práva

-emfyteusis

Emfyteusis je dlouhodobý pacht polních pozemků. Pachtýř mohl své oprávnění převádět mezi živými i pro případ smrti.

Pachtýř:

-může pozemek užívat i požívat

-plody nabývá podobně jako vlastník oddělením

-může měnit hospodářské určení pozemku, ale nesmí je zhoršit

-nese náklady na udržování a obdělávání pozemku

-platí daně

-oprávnění přechází na dědice

Vlastník:

-dostává od pachtýře pravidelné pachtovné

-má předkupní právo

-superficies

Superficies je právo stavby, dlouhodobý nájem pozemku spojený s oprávněním postavit na pozemku stavbu a s povinností platit pravidelný plat. Nájemce(superficiář) mohl s budovou volně disponovat(zbořit, zřizovat věcná práva k věci cizí, zastavit apod.). Superficiářovo právo bylo dědičné, převoditelné mezi živými. Původně se jednalo o nájemní poměr. Později však superficiář získal interdiktní ochranu a praetorskou věcnou žalobu, čímž se superficies stal věcným právem k věci cizí.

Otázka č.7 Zástavní právo

Zástavní právo je věcným právem k věci cizí, které zvyšuje věřitelovu jistotu, že jeho pohledávka bude uspokojena. Zástavní právo je institutem praetorského práva, je chráněno praetorskými interdikty(viz ot. č. 31). Zástavní právo má 2 hlavní funkce:

a) zajišťovací

Zajišťovací funkci plní zástavní právo v době, kdy pohledávka ještě není splatná. Věřitel očekává, že dluh bude splacen. Zajišťovací funkce má 2 hlavní formy:

aa) pignus=zástavní právo ruční

Pignus je dvoustranný nerovný(inaequální) reálný kauzální neformální kontrakt bonae fidei(viz. ot. č. 18). Ke vzniku oprávnění bylo třeba věřiteli odevzdat věc, která byla zástavou a kterou pak věřitel(creditor) ovládal. Věřitel(creditor) získal věcné právo k věci cizí-k věci dlužníka(debitora), ne vlastnické právo. Věc mohla být zastavena k zajištění jen jediné pohledávky.

ab) hypotéka=zástavní právo smluvní

Creditor získal zástavní právo, debitorovu věc neměl u sebe a její vydání mohl požadovat až po nesplnění pohledávky. Jedna věc mohla být zastavena k zajištění několika pohledávek. Zástavním právem se tento vztah stal až praetorskou úpravou, která propachtovateli(zástavnímu věřiteli) propůjčila takovou ochranu, že jeho právo bylo skutečným věcným právem k věci cizí.

(ac) Fiducie byla převodem vlastnického práva pomocí mancipace nebo injurecesse, ale převod nebyl zamýšlen jako trvalý a konečný. Byla vývojovým předchůdcem zástavního práva. Věřitel získával vlastnictví k věci, která mu měla zajišťovat splnění pohledávky. Její nevýhodou byl formalismus a také zneužitelnost širokých oprávnění. Jedná se o svěřenecké náhradnictví.