římské právo otázky ke zkoušce

Práva se obecně dělí na objektivní a subjektivní. Objektivní právo se dělí na soukromé a veřejné. Ius publicum id est quod ad statum rei romanae spectat, ius privatum ad utilitatem singulorum pertinet=Veřejné právo je to, které se týká všech Římanů, soukromé právo sleduje zájmy jednotlivců. Ius publicum privatorum pactis mutari non potest=Veřejné právo nelze měnit úmluvami soukromých osob. Subjektivní právo se dělí na absolutní a relativní. Práva absolutní se vyznačují tím, že působí erga omnes=vůči všem-oprávněnému zajišťují privilegium vůči ostatním subjektům, tzn. že je možné je prosadit vůči každému. Označují se také jako právní panství. Absolutní práva jsou chráněna věcnými žalobami(actiones in rem). Žaloby actiones in rem směřují do věci, ne ke konkrétní osobě. Absolutní práva jsou vývojově starší. Nejsilnějším věcným právem je vlastnické právo. Dalšími věcnými právy je držba a věcné právo k věci cizí. Dále do absolutních práv řadíme dědické a rodinné právo.

Oproti tomu relativní práva působí inter partes=mezi stranami, mezi omezeným okruhem subjektů. Relativní práva jsou chráněna osobními žalobami(actiones in personam). Nejvýznamnějšími relativními právy jsou obligace.

Otázka č.9 Obligace(pojem, druhy, důvody vzniku)

Obligace patří mezi relativní práva. Působí inter partes, vztahují se na přesně určené subjekty. Obligace tvoří závazkové právo, jedná se o odvětví majetkových práv. Obligace vznikají dvěma způsoby:

-z kontraktu(ze smlouvy=contractus-dvoustranné právní jednání mezi živými=inter vivos(viz ot. č. 10))

-z deliktu(delikt=vědomý a zaviněný zásah do cizí zájmové sféry, se kterým právní řád spojuje vznik obligace)=Omnis enim obligatio aut ex contactu aut ex delictu nascitur.

Každá obligace vzniká buď z kontraktu nebo z deliktu.(tzv. Gaiova bipartice, později se přidaly kvazikontrakty a kvazidelikty; dále pak pacta!!!). Obligace je právní vztah, ve kterém jedna strana může na základě zvláštního důvodu žádat na straně druhé určité chování, strana druhá je pak povinna se tímto způsobem chovat a ručí svým majetkem pro případ nesplnění. Obligatio est iuris vinculum quo necessitate adstringimur alicuis solvendae rei secundum nostrae civitatis iura= =Obligace je právní pouto, které nás svou nevyhnutelností nutí, abychom v souladu s právem našeho státu poskytli někomu nějaké plnění. Oprávněná strana se nazývá creditor=věřitel, zavázaná strana pak debitor=dlužník. Původně existovala vázanost osobní-dlužní otroctví(zrušeno roku 326 př.n.l.-Lex Poetilia), později se vyvinula vázanost majetku.

Obligace civilní a praetorské

Obligace vznikají jen z určitých typických a typizovaných vztahů, které se dělí na kontrakty a delikty.

Obligace civilní existovaly v době formulového procesu. Z každé obligace vzniká actio in personam.