římské právo otázky ke zkoušce

Barbaři

Pojem Barbaři je souhrnný název pro několik říší, rozkládající se na území bývalé Západořímské říše. Barbaři byli nevzdělanci, členové jiného národa.

Barbarské zákoníky

Barbarské zákoníky znamenaly propojení germánského práva s římským. Barbaři neznali abstrakci, proto byly zákoníky silně kazuistické. Do dnešní doby se dochovalo několik barbarských zákoníků=Leges Romanae barbarorum:

-vizigótský Eurichův kodex(Codex Euricianus) z 2. poloviny 5. století(475)-platil pro Římany i Vizigóty, Alarichův breviář(Lex Romana Visigothorum = Breviarium Alarici) z roku 506, Theodorichův edikt(Edictum Theoderici), Codex Hermogenianus, Codex Gregorianus

-burgundská Lex Gungobada(Lex Romana Burgundiorum) z roku 532

-ostrogótský Edictum Theoderici z roku 460

-langobardský Rotariho edikt(Edictum Rothari) z 1. poloviny 7. století

Byzantská říše

Byzantská říše byla pokračovatelkou Východořímské říše. Nejznámější památkou je bezesporu Corpus Iuris Civilis(CIC)=Tria volumnia(3části-Instituce, Kodex z roku 534, Digesta). Našel se v Boloni mezi lety 1070-1080, jedná se o souhrn občanského práva. Zřídit ho nechal byzantský císař Justinián (1. pol. 6. století). Toto období se nazývá renesance římského práva – výuka, kodifikace apod. Justinián se snažil o obnovu slávy římského imperia. Jedním z prostředků, které mu k tomu měly dopomoci, bylo klasické a poklasické římské právo, proto hned po nástupu začal s velkou kodifikací. CIC byl zpracován desetičlennou komisí právníků a praktiků v čele s Tribonianem. Úkolem této komise bylo sebrat císařské konstituce(legislativní akty císaře) ze tří existujících kodexů(Gregoriův, Hermogeniův a Theodosiův) a doplnit konstituce vydané od poslední sbírky do počátku vlády Justiniána. Skládá se ze 4 částí:

529 Codex Iustinianeus

Souhrn dosud platných nařízení.

533 Digesta seu Pandectae

Nejrozsáhlejší část skládající se z 50 knih, které se dělí na tituly a ty na fragmenty, složitá – předmětem bádání dodnes, obsahují řešení jednotlivých konkrétních právních případů; sbírky výroků právních učenců) Komise měla za úkol pořídit sbírku ¸¸starého práva´´(ius), tedy vybrat ze spisů klasické jurisprudence všechno platné, živé a užitečné. Vybraná místa se měla přehledně sestavit, jednotně upravit, eventuálně i zmodernizovat. Pořízení sbírky trvalo pouhé 3 roky. Původně měla komise používat jen spisy autorů císařské doby, kteří dostali císařskou autorizaci. Tato direktiva ale nebyla dodržována, proto byli citováni i republikánští právníci, nebo i Gaius, který neměl autorizaci. Obsahem je převážně právo soukromé, hlavně právo majetkové a rodinné. Učebnice byla vyhlášena jako zákon a vstoupila v platnost spolu s Digesty.

533 Institutiones sue Elementa(nová nařízení)