římské právo otázky ke zkoušce

Římští právníci nám zanechali určitý způsob myšlení a středověcí civilisté k tomu přidali obecně pojaté pojmy, proto je pro nás tento vývoj velmi významný. Obnovení římskoprávní vzdělanosti podporovalo představy, že jedním z hlavních projevů veřejné moci je legislativní činnost. Původně měl vladař pouze zajišťovat mír, ale nyní se začaly objevovat názory, že je ztělesněním zákona. Další posun v myšlení římskoprávních škol byl v poměru římského práva k právu národnímu. Glosátoři považovali římské právo za právo obnovené univerzální říše×komentátoři popřeli politický univerzalismus staršího středověku a uznali suverenitu jednotlivých národních států. Římské právo přichází ke slovu tehdy, je-li v právu domácím mezera. Glosátoři vytvořili nauku o děleném vlastnictví(vlastnictví může být děleno na souběžné vztahy, jejichž nositely jsou různé subjekty). Další zásluhou římskoprávních škol je, že dospěly k obecnému vystižení vlastnického práva(toto obecné vystižení v římskoprávních textech marně hledáme). Komentátoři zase začali vlastnické vztahy individualizovat-byly to vztahy v pravém smyslu soukromovlastnické. V učení římskoprávních škol se počal odrážet vliv práva kanonického-a to v oblasti obligačního práva, zejména smluvních závazků.

Francie

Evropský humanismus dal římskoprávní vzdělanosti nový rozměr-prosazuje se v době rozmachu evropské renesance. Právní humanismus vznikl z odporu proti komentátorské škole. Pramenem poznání nikoli CIC, ale Breviarium Alaricianum. Pro ni byly římskoprávní prameny souhrnem autoritativních výroků, které znamenaly nezrušitelnou veličinu. I pro humanisty byly antické památky ztělesněním neměnných, absolutních hodnot, ale v jiném duchu, v duchu nově pojatého lidství.

Vznik právního humanismu ve Francii

Francouzské království unikalo v průběhu celého středověku nejúspěšněji z dosahu univerzalistických představ o jediném světovém impériu. V roce 1219 papež Honorius III. konstitucí Super specula papež zakazuje výuku ŘP v Paříži a Inocenc IV. v celé Francii. Ve středověké Francii existovaly dvě právní oblasti: na jihu-oblast práva psaného a na severu-oblast práva zvykového. Velmi brzy se zde vytvořila právní věda-jejím východiskem bylo působení tzv. zaalpských doktorů. Dokladem vysoké právní kultury na jihu je právní památka Lo Codi, což je summa k justiniánskému Codexu(první spis o římském právu sestavený v provensalském dialektu a později přeložen do latiny). Právní humanismus odmítl dílo italských škol, požadoval návrat k původním pramenům a jejich kritické nepředpojaté studium. S obsahem zákoníku bylo možno nakládat daleko volněji(už ne jen vykládáním jednotlivých míst). Římské právo se stávalo ztělesněním určitých vnitřních hodnot=psaný rozum. Právní humanisté nebyli obdivovateli Justiniánova kodifikačního díla, naopak tvrdili, že klasické právo bylo jeho zásahy porušeno. Vznikají náběhy k jakési prvé novodobé legislativní a kodifikační teorii. Jejich díla jsou ve způsobu podání látky daleko lepší než práce komentátorů. Objevuje se souvislý text, uhlazená forma=elegantní jurisprudence. Právní humanismus požadoval znalost nejen latiny, ale i řečtiny(studovali řecky psané texty). O pracovní metodě i práci právních humanistů se hovořilo jako o francouzském mravu=mos gallicus(zatímco tradiční bartolismus komentátorů byl označován jako mrav italský=mos italicus). Tento směr je spojen s univerzitním akademickým životem a s postavením právnické inteligence. Protože stále platil zákaz přednášení římského práva na pařížské univerzitě, zvětšovala se i poptávka po vzdělání, vznikala soukromá učiliště. Po roce 1572 (Massacre de la Saint-Barthélemy-bartolomějská noc) francouzští hugenoti odchází do Nizozemí. Zákaz přednášek padl definitivně až r. 1679. Zakladatelem francouzské humanistické školy byl Ital Andreas Alciatus(1492-1550) a jejím střediskem se stala univerzita v Bourges. Dalšími významnými osobnostmi byly: Guillaume Budaeus, Jacobus Cuiacius(hlava akademického sídla školy-univerzity v Bourges), Hugo Donellus, Francois Hotomanus, Haloender, B. Brissonius, Scipio Gentilis, Gothofredus, Duarenus. Největším přínosem francouzské školy byl nový přístup k římským pramenům - kriticko-historická metoda. Význam justiniánské kodifikace klesl. Humanisté se stali předchůdci pozdější přirozenoprávní školy. Humanistická škola přispěla také k rozvoji systematického právnického myšlení.