římské právo otázky ke zkoušce

Německo

Na konci 15. století nastává značný růst vlivu ŘP spjatý se zřízením říšského komorního soudu(Reichskammergericht). Říšský komorní soud se poprvé sešel v roce 1495 ve Frankfurtu nad Mohanem. Měl stíhat porušení říšského míru, ale sloužil také jako odvolací soud. Měl soudit "podle obecného práva říše" = recipované římské právo dle italských právních škol(zejména komentátorů)=tzv. kamerální jurisprudence. Kdo se u soudu odvolával na římské právo byl ve výhodě (nemusel dokazovat jeho platnost), zatímco kdo se svůj nárok opíral o místní obyčej, musel nejprve dokázat jeho existenci. Zároveň se ale přihlíží k domácím právním systémům (přestože recipované ŘP = nadřazené!!!). Od 16. do 18. století dochází ke vzniku nového, značně diferenciovaného systému právní vědy=usus modernus pandectarum(viz ot.č.4) Recepcí nebylo v Německu přejímáno ŘP, ale právní věda, kterou vytvořily středověké římskoprávní školy.

Německá pandektistika v 19. století

Zpočátku obrat k národní minulosti pod vlivem romantismu(von Savignyho historická škola×UMP mělo nadnárodní ráz), poté dochází k přechodu k pozitivismu(období liberálních kodifikací), závěrem obrat k právně-sociologickému směru(Rudolf von Jhering). V roce 1814 nastává kodifikační spor mezi Antonem Thibautem(zastánce kodifikace) a Friedrichem Carlem von Savigny jako zakladatelem historické školy-zastáncem názoru, že právo vychází z ducha národa (Volksgeist), právo je dle něj výsledek volně probíhajícího historického vývoje.

Argumenty Friedricha Carla von Savigny proti kodifikaci :

-kodifikace ruší organický vývoj práva, na který kladla pandektistika důraz, právo se vyvíjí a došlo by k přerušení historického vývoje

-ŘP je import, cizí prvek

Savigniho historická škola se rozděluje na dvě větve:

-germanisté(ŘP vnímali jako cizorodý prvek, obraceli se k právu germánskému)

-romanisté(viděli v ŘP unifikační prvek roztříštěné říše)

Friedrich Carl von Savigny obdivoval ŘP a glosátory, ne však jejich nástupce (komentátory). Pravým ŘP pro něj byly justiniánské kodifikace, ne klasické ŘP.

Právní věda pandektního práva neboli německá pandektistika vznikla v rámci historické právní školy jako samostatná odnož. Pandekty jsou řeckým názvem pro latinská Digesta. Cílem bylo uplatněním historicko-systematické metody dospět k dokonale pojmově a dogmaticky propracovanému systému soukromoprávních institutů. V rozdrobeném Německu nahrazuje nedostatek jednotného právního řádu.

Pandektisté nesnášeli přirozenoprávní koncepce, včleněné do nových francouzských a rakouských kodifikací z počátku 19. století. Prameny se staly justiniánské předpisy bez zásahů Glosátorů a Komentátorů, kanonické a domácí německé právo. Vytvořili pojmově a dogmaticky propracovaný systém soukromého práva. Od romantimsu se propracovali k právnímu pozitivismu. Přestože se zpočátku stavěli proti kodifikaci práva, stáli po sjednocení Německa u zrodu německého občanského zákoníku 1896(Bürgerliches Gesetzbuch, platnost od 1.1.1900). Tento zákoník vychází z liberalismu, neobsahuje ani kapku sociálního oleje(nechrání dostatečně např. dělníky). Je to zákoník vzdělaných právníků, laikům nepřístupný (narozdíl od Code civil - 1804).