římské právo otázky ke zkoušce

Obligace praetorské byly charakterizovány podle žalob praetorských zveřejňovaných v praetorských ediktech.

!!!!Smlouva podle praetorského práva není contractus, ale pactum!!!!(viz ot. č. 12)

Mezi obligace řadíme i obligace jakoby ze smlouvy=kvasikontrakty, dále pak obligace jakoby z bezprávného činu(z deliktu)=kvasidelikty. Kvasikontrakty připomínaly obligace z kontraktu, ale vždy jim chyběla nějaká náležitost(chyběl konsensus). Jedná se mimosmluvní systém.

Kvasidelikty připomínaly delikty, ale chyběl jim některý znak(především zavinění).(viz ot. č. 12)

Obsah obligace

Obligační plnění(předmět obligace) se skládá ze tří prvků:

a) dare=dát, dávat, darovat

Jedná se o převod vlastnického nebo jiného věcného práva.

b) facere=konat, dělat, činit

c) praestare=poskytovat, odevzdávat

Nejčastěji se jedná o náhradu škody.

Aby byla obligace platná, musí mít plnění některé náležitosti:

-plnění musí být objektivně možné fyzicky i podle práva(Omnis enim obligatoi aut ex contractu, aut ex delictu nascitur.)

-nesmí mířit proti zákonu nebo proti dobrým mravům(nesmí být contra bonos mores)

-plnění musí být ocenitelné v penězích

-plnění musí být určité, částečná neurčitost se objevuje u obligací alternativních a generických, úplná neurčitost způsobuje neplatnost obligace!!!

Obligace alternativní a generické

U obligací alternativních(individuálně určených) se z alternativ musí plnit jen jedna. Dlužník má plnit to nebo ono(Duae res in obligatione, una tantum in solutione). Výběr z alternativ má zpravidla dlužník.

Obligace generická je obligací, jejímž předmětem jsou věci genericky(druhově určené).

Obligace dílné a nedílné

Obligace dílná znamená, že předmět obligačního plnění se dá rozdělit na plnění částečná. Na jedné straně je více subjektů(buď věřitelů, nebo dlužníků).

U nedílné obligace všichni dlužníci dluží jeden celek. Obligační plnění se nedá rozdělit na částečná plnění.

Právní ochrana obligace

Obligace jsou chráněny osobními žalobami(actiones in personam)-jedná se o relativní právo. Jednotlivé žaloby potom mají název odvozen od konkrétního obligačního poměru. Dlužník vázán defenzní povinností, tzn. dlužník je povinen se obhajovat. Pokud se dlužník odmítne obhajovat, nastává možnost okamžitého zahájení majetkové exekuce. Věřiteli bylo dovoleno, aby se ujal veškerého dlužníkova majetku v hodnotě pohledávky. Pokud dlužník vyhoví defenzní povinnosti, dochází k řízení in iure(před magistrátem). Závěrem prvního stadia řízení(in iure) je litiskontestace, kdy dochází ke změně závazku dlužníka na závazek nový. Nastává nutná novace, kdy zaniká stará obligace a její obsah přechází do nové obligace(obligace z litiskontestace). Druhé stádium řízení(apud iudicem-před soudcem) končí vynesením rozsudku a závazek z litiskontestace se znovu mění na závazek z rozsudku.(viz ot. č. 29)