Vývoj slovanského písma na celém slovanském území - seminární práce

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Sdružená jihoslovanská studia

JSS400 Staroslověnština

Jakub Večeřa

Vývoj slovanského písma na celém slovanském území

(seminární práce)

2017

Zaměříme-li se na dobu, se kterou jsou spjaty počátky soustavného užívání písma Slovany, jedná se o období, kdy se Slované začali dostávat do užšího kontaktu s oblastí, ve které vládla poněkud vyspělejší středomořská kultura. V této době se u Slovanů také třídně diferencovala společnost, ovšem o užívání nějakého písma u této skupiny ve starší době neexistují bezpečná svědectví.1

1. Předcyrilometodějské období

Staroslověnské památky jsou psány dvěma písmy, a to hlaholicí, či cyrilicí. Výjimku tvoří pouze tzv. Frizinské zlomky, považované mimo jiné za základ slovinského písemnictví – ty jsou psány latinkou.2 Zpočátku Slované používali písma pouze příležitostně, na některých místech možná již v 7. a 8. století, s jistotou pak v 9. století. V západních oblastech byla užívána latinka, v oblasti Balkánu řecká abeceda. Dle traktátu mnicha Chrabra O písmenech, který pochází přibližně z počátku 10. století, Slované „původně neměli písma ani knih a užívali zářezů a „črt“.“3

Hypotézy, které se objevují v souvislosti s užíváním písma u Slovanů v předcyrilometodějském období, mají několik verzí, mezi něž patří i existence jakéhosi runového písma. O tuto verzi se však dnes téměř žádný z odborníků neopírá.

Jednou ze známějších je „ruská teorie“, která se opírá o pasáž v Životě Konstantinově. Ta popisuje situaci, kdy Konstantin během cesty po černomořském pobřeží našel „evangelium a žaltář psané ruskými písmeny“. Někteří zastánci této teorie, která je však velmi nejistá, proto má v současné době ve slavistice pouze okrajové postavení, tvrdí, že se jednalo o nález ruských knih, které byly psány hlaholicí užívanou již v dřívějších dobách na Rusi. Jiní však v tomto písmu vidí písmo řecké, považují jej tak za zárodek cyrilice.4

Písemné záznamy ve slovanské řeči v tomto období je možné připustit, ovšem, jak uvádí Radoslav Večerka, „nevytvořily počátek souvislé literární tradice, nepoložily základ slovanské písemné vzdělanosti.“5

2. Hlaholice

Za skutečné tvůrce slovanského písma a také nejstaršího písemnictví jsou považováni Konstantin s Metodějem. Konstantin je autorem hlaholice, nejstaršího slovanského písma. Jedná se o originální grafický systém a není zcela zřejmé, co bylo předlohou této abecedy. Nejčastěji se hovoří o teorii, že vzdálený vzor tvořilo minuskulní (malé) řecké písmo a některé abecedy orientálního původu.6

Z Chrabrova traktátu není jasné, jakou mělo toto nové slovanské písmo podobu, proto ani toto dílo neřeší a nezodpovídá jednu z nejzákladnějších otázek, a sice zdali je z obou slovanských abeced starší hlaholice, či cyrilice. V těchto otázkách hraje významnou roli také fakt, že památky, které poukazují na přímou souvislost s naším územím, jsou psány hlaholicí. Jedná se například o Kyjevské listy či Pražské zlomky hlaholské. Nejstarší památky, které jsou psány hlaholicí, jsou zároveň oproti nejstarším památkám v cyrilici jazykově starobylejší. Existují tak různé okolnosti nasvědčující skutečnosti, že právě hlaholice je starším písmem. V dobách Josefa Dobrovského, který však zastával opačný názor, byla na čas, na základě jeho autority, hlaholice považována za slovanské písmo mladšího původu. Ovšem s objevem nových rukopisů docházelo k postupnému přehodnocování tohoto názoru. Toto Dobrovského přesvědčení, že je cyrilice prvotním písmem Slovanů, vynalezené Konstantinem, posléze přejímali především ruští odborníci.7