Vývoj slovanského písma na celém slovanském území - seminární práce

Pouze v některých podrobnostech není zřejmé, jakou měla původní hlaholice cyrilometodějských památek podobu. Tuto rekonstrukci ztěžuje fakt, že bylo hlaholské písmo již v cyrilometodějské době upraveno pro západoslovanské potřeby, a to především z toho důvodu, že výslovnost staroslověnštiny na Moravě byla ovlivněná místní mluvou. K úpravám podobného rázu došlo i poté, co bylo staroslověnské písemnictví přeneseno na Balkán.8 Jednou z charakteristických zvláštností této prvotní hlaholice je její ornamentální ráz, který je u většiny liter zdůrazňován použitím kroužkovitých složek. Tento kroužkovitý ráz byl společně s oblým postupně nahrazován rázem hranatým. „Úplně hranatý charakter a dosti odlišnou podobu liter dostala posléze hlaholice charvátská, jež se udržela v knihách charvátských hlaholitů až do nové doby.“ Tento typ hlaholice se používal při psaní českých knih dočasně také v Čechách, kam se dostala prostřednictvím chorvatských mnichů působících v Emauzském klášteře, povolaných Karlem IV. za účelem obnovy slovanské liturgie.

Ve většině případů ustupovala hlaholice již od 10. století vlivem cyrilice, jejíž počátky datujeme do období vlády cara Simeona v bulharské říši. Staroslověnské památky v hlaholici, které jsou jižního původu, vznikly v západní části bulharské říše. Hlavní hlaholská střediska se v 11. století nacházela v západní části Makedonie, zatímco ve východní části Bulharska byla v tomto století užívána téměř výhradně cyrilice. Některé skutečnosti nasvědčují tomu, že byla ve starším období hlaholice v omezené míře používána i na Rusi, zatímco v Čechách je ve starší době přímo dosvědčena pouze hlaholice, s občasným výskytem cyrilice.9

3. Cyrilice

Cyrilice vznikla na přelomu 9. a 10. století v Bulharsku, kde byly nalezeny nejstarší cyrilské památky – zlomkové nápisy pocházející z konce 9. století.10 Zatímco v případě hlaholice se jedná o originálně koncipovaný grafický systém, cyrilice je „v podstatě bez dalších úprav přejaté velké (majuskulní) písmo řecké, doplněné o některé speciální grafémy k záznamu slovanských fonémů neexistujících v řečtině té doby a nemajících v řecké abecedě zvláštní označení.“11 Postupné vytlačování hlaholice cyrilicí se vysvětluje také tím, že byla cyrilice písmem zřetelnějším a snadnějším. Na Moravě přestala hlaholice existovat po zániku Velkomoravské říše, v Čechách pak po zákazu slovanské liturgie a vyhnání slovanských mnichů ze Sázavského kláštera v roce 1097 (s výjimkou již zmíněného působení slovanských „hlaholášů“ od 40. let 14. století). Vítězství cyrilice v oblasti Bulharska a na Rusi se připisuje skutečnosti, že byzantský klér dával přednost takovému typu písma, které se svou podobou řadilo do byzantské kulturní sféry.12