Vývoj slovanského písma na celém slovanském území - seminární práce

Pohlédneme-li na další vývoj cyrilice, ten nebyl již jednotný, jelikož docházelo k různým odchylkám v závislosti na potřebách „oblastních variant církevní slovanštiny.“ K její zásadnější úpravě dochází reformou Petra Velikého, kdy je vytvořena tzv. graždanka, typ cyrilice, která je určitým způsobem přizpůsobena latince. Pro ruské potřeby se tato úprava udržela až do současnosti, po revoluci v roce 1917 došlo pouze k jejímu zjednodušení. Novodobou ruskou azbuku si pro vlastní potřeby uzpůsobili také Bělorusové, Ukrajinci, Bulhaři, Makedonci a Srbové.13

4. Latinka

Vedle cyrilice je ve slovanském prostředí nejrozšířenějším písmem písmo latinské, které v současnosti užívají západoslovanské jazyky a také některé jazyky jihoslovanské (chorvatština a slovinština).14 Nejstarším slovanským textem, který je psaný latinkou, jsou výše uvedené Frizinské památky z přelomu 10. a 11. století. Jedná se o staroslověnský text s četnými prvky slovinštiny, nejsou v něm však ještě příliš dokonale vyjádřeny specifické slovanské hlásky, nejsou použita ani diakritická znaménka, ani spřežky. Již propracovaný, složitý a přesný systém těchto spřežek se v českých textech objevuje na počátku 14. století, brzy ale došlo k jeho zjednodušení.

Počátkem 15. století zavedl Mistr Jan Hus do české latinky důsledné rozlišování některých hlásek (např. č, ž, š, ř) pomocí diakritických znamének. Nejdříve užíval tečky, později také háčky, pomocí čárek pak označoval délku samohlásky. Tento způsob se uplatňuje i v současnosti a pronikl také k dalším Slovanům.

Diakriticko-spřežkový typ písma od Čechů přejali s různými obměnami i Poláci. Diakritický pravopis dle českého vzoru využívá také slovinština, obojí lužičtina, chorvatská verze srbochorvatštiny i slovenština.15

Zajímavým, ovšem pouze okrajovým jevem je ve slovanském prostředí užití arabského písma. Využíváno bylo v dobách turecké okupace na Balkáně (především v Bosně), či v běloruské oblasti u poruštěných Tatarů.16

Některé z výše nastíněných otázek týkající se písma – tedy užití písma v předcyrilometodějské době, otázka stáří hlaholice a cyrilice, vývoj slovanského písma napříč staletími v jednotlivých slovanských oblastech, ale i další zkoumá slavistika jakožto vědní obor od počátků svojí existence. I přesto, že se o některé z poznatků nelze ani v dnešní době s jistotou opřít, jsou významné k pochopení souvislostí a dalšímu bádání v oblasti jazyka – systému, který se neustále vyvíjí a který je pro lidskou komunikaci naprosto klíčový.

Zdroje

• HORÁLEK, Karel: Úvod do studia slovanských jazyků. Praha 19622.

• VEČERKA, Radoslav: Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. Olomouc – Praha 2006.

• ŽAŽA, Stanislav: Latina a řečtina v slovní zásobě, gramatice a terminologii slovanských jazyků. Brno 2010.