TP - Pražská scripta

o

podle striktně pozitivistické koncepce jsou právně závazné a současně právně relevantní jen ty principy, které lze 
dovodit z legislativy, případně ze soudních rozsudků (zejména v zemích, kde je rozhodujícím pramenem práva 

soudní judikatura)

o

některými jinými přístupy a koncepcemi je však toto striktní stanovisko změkčováno – ačkoliv právní principy sice 
nejsou právně závazné a soudce nelze postihnout za jejich nedodržení, i přesto jsou právně relevantní a na 
základně toho se stávají součástí právního řádu

některé právní principy, které jsou aktuální v soudobém právním státě, byly formulovány již římskou jurisprudencí – jedná 
se zejména o principy soukromého práva a dodnes se odrážejí v legislativě i v jurisdikci

v 18. století pak s příchodem konstitucionalismu vznikají další všeobecně uznávané a rozšířené principy, jako např. „co není 
zákonem zakázáno, je dovoleno“, ale i další mnohem obecnější principy, kupříkladu suverenita lidu, dělba moci, existence 

ústavního soudnictví, lidská práva a svobody

o

takové právní zásady nalezneme v úvodních ustanoveních zákonů, jejich hlav, v tzv. generálních klauzulích, 
případně v různých kodexech

vhodným zdrojem relevantních právních principů je i judikatura ÚS a výsledky práce právních teoretiků

25

Klasifikace právních principů
1.tradiční principy × principy moderního práva

a) tradiční principy − jsou obsažené v jistých modifikacích snad 
ve všech právních systémech

− pacta sunt servanda (smlouvy je nutno dodržovat)
− audiatur et altera pars (slyšet i druhou stranu)

− nemo iudex in causa sua (nebýt soudcem ve vlastní věci)
− nemo iudex sine actore (není soudce bez žalobce) 

− neminem laedere (nikomu neškodit)