TP - Pražská scripta

o

splývá s teorii tzv. nabytých práv (iura quaesita) -> není přípustné, aby práva někým podle zákona nabytá mu byla 
dodatečně a se zpětnou účinností pozdějším zákonem odňata

o

„nabyté právo“ – jakkoli právní stav, který je někomu ku prospěchu

zásadním způsobem zasahuje do právní jistoty (kterou by měly disponovat všechny subjekty práva)

má totiž za následek, že v čase, když subjekt právně relevantně koná, nemůže znát, jaké právní důsledky jeho chování vyvolá 
podle budoucího retroaktivního právního předpisu -> retroaktivita tak má za důsledek vysokou entropii (právní nejistotu) a 

je v rozporu s principem ochrany důvěry občana v právo

retroaktivita však může vyplývat z politické nezbytnosti

problematika zpětné působnosti právní normy má své právně filozofické i právně politické aspekty

v ČR není výslovný zákaz retroaktivity pro všechna právní odvětví

o

explicitně platí pouze pro trestní právo hmotné (LZPS čl. 40 odst. 6 + § 1 TZ), ale je zásadním požadavkem právní 
politiky a lze jej vyvodit z principů demokratického právního státu (princip právní jistoty, princip ochrany 

nabytých práv)

o

připouští se 2 výjimky:

1.

když je to ve prospěch právního subjektu (in favorem) – srov. LZPS čl. 40 odst. 6

2.

v případě závažných zločinů z hlediska mezinárodního práva

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákonů č. 306/2009 Sb. a č. 181/2011 Sb.

Díl 1

Žádný trestný čin bez zákona

§ 1

Zákaz retroaktivity

Čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán.

•

výjimečně ji připouští mezinárodní smlouvy o lidských právech v případech velmi závažné trestné činnosti, která by nebyla 
trestná podle vnitrostátního práva, ale byla by v rozporu s právními normami a principy mezinárodního práva, uznávanými