TP - Pražská scripta

•

Rozlišují se čtyři roviny působnosti právních norem:
◦

a) věcná působnost,

◦

b) prostorová působnost

◦

c) osobní působnost

◦

d) časová působnost

Věcná působnost

Věcná působnost právní normy se týká skutkové charakteristiky  případů, které právní norma (jejich souhrn, tedy  právní institut)
upravuje. Je dána předmětem, na který působí (věcnou problematikou, která je normou upravena).

Dle věcné působnosti normy dělíme na:

•

obecné (s obecnou působností) – vztahují se na větší počet stejných případů

•

speciální (se zvláštní působností) – upravují odlišně věcně shodnou problematiku

Například občanský zákoník upravuje soukromoprávní vztahy (lex generalis), obchodní zákoník upravuje vztahy podnikatelů. (lex 

specialis)

Pro předpisy stejné právní síly platí: speciální norma má přednost (lex specialis derogat legi generali), pokud však v určité problematice 

není zvláštní úprava, použijeme obecnou.

Normy nepůsobí na společenské vztahy jednotlivě, ale v komplexech:

•

právní institut-nižší komplex norem, které ve svém souhrnu upravují jeden určitý druh společenského vztahu (např. 
manželství, vlastnictví, dědictví atd.),

•

právní odvětví-vyšší komplex norem-soubor právních norem upravujících souhrn souvisejících společenských vztahů.

21

Prostorová působnost

Někdy bývá označována jako působnost místní či teritoriální. Řeší otázku, kde lze konkrétní právní normu použít z pohledu (aspektu) 
místa. Tedy na jakém území právní norma platí, resp. je účinná, popř. v jaké míře platí a je účinná nad a pod tímto územím.

Prostorová působnost vychází z teritoriální působnosti orgánů veřejné moci, které vydávají či oficiálně uznávají příslušné právní 
normy. Podle toho rozlišujeme právní normy:

1.

právní normy s celostátní působností (např. ve formě zákona)