TP - Pražská scripta

norma zakazující – povinnost ve formě zákazu 

Příklad:

Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod - ČI. 6; ČI. 10; ČI. 11

o

Právní normy dispozitivní a kogentní (kategorické) 

Dispozitivní normy 

nechávají do určité míry na adresátovi, aby si pravidla chování (práva a povinnosti) stanovili 

sami, tzn. aby upravili vzájemná práva a povinnosti vlastním aktivním projevem vůle 
(především smlouvou)

zákonná právní regulace se použije jen podpůrně (subsidiárně) – v případě, kdy se subjekty 
(osoby) nedohodnou či subjekt nerozhodne jinak → ponechávají tedy velký prostor vůli a 

aktivitě subjektů

jsou typické tam, kde je větší variabilita řešení různých situací → je to jeden z typických znaků 

soukromého práva, zejm. práva občanského

Příklad dispozitivní normy:

NOZ
§ 559

Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

Dispozitivnost v NOZ

•

§ 1 odst. 2 „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou 
ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“ → 
stanoví 2 kritéria

o

zákon vlastní úpravu odchylnou od zákona výslovně nezakazuje, ledaže sám stanoví jinak (třeba jinde v následujícím 
textu)

o

ujednání nesmí porušovat dobré mravy, veřejný pořádek či porušovat právo osob (porušovat statusové právo, tj. třeba 
právo upravující osvojení)

Kogentní (kategorické) normy

normy imperativně stanoví pravidlo chování, práva a povinnosti, neponechávají prostor pro vůli 
adresáta,který tak nemá možnost platně se odchýlit od požadavků normy vlastním projevem vůle.