TP - Pražská scripta

o

Zákon o zásluhách 1930 – „TGM se zasloužil o stát“, tato hodnotící věta se stala součástí normy, poté inspirace pro 
druhý zákon, ale ani v jednom případě tato věta nezakazuje tvrdit opak

Je tedy nutno rozlišovat:

1.výroky (soudy) – že něco je nebo není
2.normativní věty – že něco smí být nebo má být
3.hodnotící věty – že něco je dobré,špatné, spravedlivé, 
nespravedlivé…

1. pravidla jazyka (→ filologické vědy)
2. pravidla myšlení (→ logika)
3. pravidla chování (→ společenské vědy)

a také druhy norem:

6. Struktura právních norem

Tradičně se vychází z toho, že struktura právní normy je trichoto-mická (trojčlenná) a má podobu podmíněné věty (implikace): jestliže je p
(hypotéza), pak nastává q (dispozice), není-li q, nastupuje r (jinak r - sankce). 

Tato logická podoba právní normy vyplývá z jejího charakteru jako pravidla chování.

Pokud se pozorně podíváme na logické schéma právní normy, vidíme, že sankce nenastává vždy, nýbrž nastupuje jen v případě nedodržení 

dispozice (přesněji povinnosti stanovené v dispozici). 

Proto se v literatuře poukazuje na to, že se tedy spíše jedná o tetrachomic-kou (čtyřčlennou) strukturu o dvou částech:

hypotéza —> dispozice porušení dispozice —> sankce

Hypotéza (p)

•

Hypotéza (p) je ta část právní normy, která stanoví podmínky, za nichž nastane dispozice a popř. sankce. 

•

V hypotéze je zejména vymezen okruh adresátů normy, její časová působnost a jsou v ní uvedeny právní skutečnosti, s nimiž 
norma spojuje vznik, změnu nebo zánik subjektivních práv a právních povinností. 

•

V hypotéze tedy najdeme podmínky, které musí nastat, aby pravidlo působilo a mohlo se uplatnit na jednotlivé případy.