TP - Pražská scripta

jde o určení, co je právní normou a co už nikoliv, z pramenů práva poznáváme právní pravidla

3.

Specifická závaznost

je-li norma vyjádřena jako právní, je závazná pro všechny typově určené případy → právní norma je 
závazné pravidlo chování (stanovuje oprávnění a povinnosti)

pravidlo vždy musí být závazné, každá norma, která je tímto pravidlem, je závazná

tato závaznost je odlišná, autonomní pravidla – člověk si je vytváří sám, např. obyčej, odsouzení veřejným 

míněním x heteronomní pravidlo – vytvořeno mimo vůli adresáta (státem, či státem uznáno), spojení 
právních norem se státem jakožto univerzální společensko-právní institucí a autoritou

kvazinormy – závazně nestanoví práva a povinnosti, např. doporučující normy

4.

Specifická vynutitelnost

spojená se státními institucemi (soudy, správní úřady, policie, ty mají za úkol sankcionování, resp. 
zabezpečení vynucení pr. normy), pokud norma stanoví povinnost, tak má stanovit i sankci pro její 

nedodržení (jinak se jedná o imperfektní normu, není-li sankce a. implicitní či vyjádřena v jiném pr. 
předpisu nebo b. sice explicitní je, ale je obtížně použitelná), pokud stát normu uzná, měl by též zajistit 

její vynucení

sankce dané státem → nejen vnější donucení (X u nás však malá míra interiorizace práva)

právo je tedy nástrojem donucení, tj. hrozby násilí (až použití samotného násilí)

donucení se v právním státě uplatňuje až v případě porušení práva, podmínky a způsob donucení mají 

být stanoveny právními normami → princip zákonnosti

Metanormativní části

nenormativní formy nemají být v normativním systému, jsou cizorodým prvkem, pokud se objevují, musí mít přesně daný 

účel (vazba na normy)