Praktikum - 2. kapitola

Právní řád Evropské unie

Systém práva Evropské Unie

• právo EU je samostatný právní systém

  • upravuje činnost a cíle evropských integračních struktur

• můžeme rozdělit na dvě základní složky:

  • ústavní právo EU

    • zahrnuje základní normy a zásady, které charakterizují EU a určují obsah a rozsah jejích aktivit

    • předmětem je stanovení povahy samotné EU, určení jejích cílů a vztahů k členským státům, vymezení vnitřní organizační struktury, určení pravomoci konkrétních orgánů, definování nástrojů a způsobů jejich přijímání a používání za účelem dosahování cílů

  • materiální právo EU

    • tou částí, kterou jsou naplňovány konkrétní cíle evropské integrace

    • prameny regulují např. fungování jednotného vnitřního trhu, určují pravidla hospodářské soutěže, vymezují spolupráci států v rámci vytváření tzv. prostoru svobody, bezpečnosti a práva, regulují vnitřní politiky Unie

• z hlediska pramenů netvoří právo EU jednolitý systém

• jeho normy je možno rozdělit do určitých skupin z více hledisek

• systém pramenů práva je tvořen především těmito kategoriemi:

  • primární právo – normy nejvyšší právní síly vytvářené členskými státy

  • sekundární právo – největší množství norem, zahrnuje právní akty vytvářené orgány Unie, obsahuje obecnou unijní legislativu

Další prameny práva EU

• obecné zásady právní

  • jedná se o normy postavené naroveň primárnímu právu

  • vycházejí především ze společných ústavních tradic členských států a obecných principů mezinárodního práva

  • významná role v rámci budování systému ochrany základních práv na úrovni Unie

    • psaný katalog lidských práv až s účinností Lisabonské smlouvy (2009)

    • do té doby byla lidská práva chráněna jako nepsané principy

  • zásada právního státu, zásada spravedlnosti, zásada rovnosti, zásada zákazu diskriminace, procesní zásady apod.

• mezinárodní smlouvy

  • uzavírané mezi Unií a dalšími subjekty mezinárodního práva = vnější smlouvy

  • v rámci mezinárodního společenství je EU rovnocenným subjektem se státy a jinými mezinárodními organizacemi, jelikož má právní subjektivitu

    • může s nimi prostřednictvím mezinárodních smluv vytvářet vzájemné závazkové vztahy

  • uzavírání patří mezi aktivity Unie, tudíž podléhá principu svěření pravomocí – Unie tedy může uzavírat smlouvy pouze tam, kde to stanoví Smlouvy, když je to nezbytné k dosažení cílů Unie nebo stanoveno právně závazným aktem Unie

  • mezi základní kategorie náleží:

    • obchodní dohody

    • dohody o rozvojové spolupráci

    • asociační dohody

  • mezinárodní smlouvy uzavřené Unií jsou závazné jak pro orgány Unie, tak pro členské státy (čl. 216 SFEU)

  • v rámci hierarchie jsou postaveny mezi primární a sekundární právo (tomu jsou nadřazeným pramenem a akty institucí s nimi musí být v souladu)