Praktikum - 2. kapitola

podle nařízení EP a Rady (EU) č. 211/2011 o občanské iniciativě musí podepsané osoby pocházet nejméně z jedné čtvrtiny členských států

• nařízení dále stanovuje minimální počet podepsaných osob na členský stát tak, že tento počet odpovídá počtů členů EP volených v daném státě × 750

  • za ČR je to 16 500 osob

• nařízení také vymezuje postup při organizování sběru podpisů a vyřizování iniciativy ze strany Komise

občanskou iniciativou ovšem není narušeno výsadní postavení Komise, neboť ta není iniciativou vázána – musí se návrhem pouze zabývat a odůvodnit, proč určitá opatření hodlá/nehodlá učinit

každý návrh legislativního aktu musí být postoupen vnitrostátním parlamentům všech členských států

• vykonávají dohled nad dodržováním zásady subsidiarity

• mají možnost vyjádřit svůj postoj k navrženému legislativnímu aktu – lhůta je 8 týdnů

• v případě, že třetina parlamentů (každý parlament disponuje dvěma hlasy) vysloví námitky vůči návrhu, je orgán, který ho předložil, povinen vzít tyto námitky na zřetel a zvážit, jestli návrh zachová, změní nebo stáhne („právo žluté karty“)

• pokud se proti návrhu Komise postaví nejméně prostá většina parlamentů a Komise rozhodne o zachování návrhu, musí to náležitě odůvodnit

postoj národních parlamentů a Komise se pak společně s návrhem předává EP a Radě

• „dvousložkový“ unijní normotvůrce musí zohlednit obě názorové alternativy

• a musí se vypořádat s předloženými návrhy při přijímání aktu („právo oranžové karty“)

čl. 81 odst. 3 SFEU – speciální případ blokační pravomoci vnitrostátních parlamentů

• každý vnitrostátní parlament může svým nesouhlasem zablokovat přijetí rozhodnutí určující ty aspekty rodinného práva s mezinárodním prvkem, které mohou být předmětem aktů přijatých řádným legislativním postupem („právo červené karty“)

přijímání aktů náleží většinou Radě a EP

• postavení Rady a EP se liší podle toho, jaký typ legislativního postupu je pro přijetí konkrétního aktu vyžadován

  • můžou být rovnocenní nebo může jeden dominovat

• většina legislativních aktů je dnes přijímána společným postupem

  • od účinnosti Lisabonské smlouvy je označován jako řádný legislativní postup (v minulosti označováno jako procedura spolurozhodování)

  • postavení je v rámci této procedury rovnocenné

  • Parlament může v procesu přijímání aktu navrhovat změny jeho ustanovení nebo vyjádřit nesouhlas

  • Rada nemá možnost přehlasovat názor EP = absolutní právo veta EP

  • v případě odlišných názorů může být akt přijat pouze konsenzem (ustanovován tzv. dohadovací výbor – složený z členů Rady i EP)

• zvláštní legislativní postup

  • případy, kdy akt přijímá EP za účasti Rady nebo Rada za účasti EP

  • možné dvě kategorie postupu:

    • procedura souhlasu

      • EP ani Rada nezasahují do podoby aktu, avšak mají právo zabránit přijetí konkrétního návrhu vyjádřením svého nesouhlasu