Praktikum - 2. kapitola

doporučení a stanoviska

• nejsou právně závazná

• instituce EU díky nim mohou nabízet řešení určitých situací nebo vyjadřovat své postoje

• nemohou být zdrojem práv a povinností pro žádné adresáty

• ale platí, že aplikační orgány (soudy) mají povinnost přihlížet k jejich textu v těch kauzách, ve kterých by mohly sloužit jako určité vodítko pro výklad jiných ustanovení práva Unie či práva členských států (C-322/88 Grimaldi)

Vnitřní hierarchie v rámci sekundární práva EU

• další dělení – rozlišení aktů z hlediska způsobů jejich přijímání:

  • legislativní akty

    • přijímány legislativním postupem – postupy za účasti Rady a EP

  • nelegislativní akty s obecnou působností

    • může přijímat Komise – za předpokladu, že k tomu je zmocněna legislativním aktem

    • tyto akty mohou doplňovat, případně měnit nepodstatné prvky legislativního aktu

    • musí být označeny „v přenesené působnosti“

  • prováděcí akty (čl. 291 SFEU)

    • označení „prováděcí“ je povinnou součástí

    • v případech, kdy jsou k provedení právně závazných aktů Unie nutné jednotné podmínky, svěří tyto akty pravomoc vydávat prováděcí akty Komisi a v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Radě

• akty v přenesené působnosti a prováděcí akty bychom mohli přirovnat k podzákonné vnitrostátní legislativě

• někdy označovány jako „terciální právo EU“

Tvorba sekundárního práva Evropské unie

• každý typ aktů slouží k jiným cílům

  • nařízení = jednota

  • směrnice = sbližování

  • rozhodnutí = řešení konkrétní situace

• instituce jsou povinné respektovat text Smluv a zvolit tu formu, kterou konkrétní článek výslovně uvádí

• pokud nechává ustanovení volnost výběru, musí být zvolen druh aktu s přihlédnutím k zásadě proporcionality

• pro určení toho, o jaký akt se v konkrétním případě jedná, není podstatné označení aktu, ale materiální posouzení jeho obsahu (147/83 Binderer)

• s účinností Lisabonské smlouvy došlo ke sjednocení postupů při tvorbě většiny aktů sekundárního práva

• na tvorbě sekundárního práva EU se podílí řada institucí Evropské Unie

  • nejdůležitější je trojice Komise, Rada, EP

  • ve stanovených případech také Evropská centrální banka, jako konzultační orgány pak Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů

  • vnitrostátní parlamenty v rámci tvorby dohlížejí na naplňování požadavků zásady subsidiarity

• Komise = orgán, který dominuje legislativní iniciativě, neboť legislativní akty mohou být přijaty pouze na návrh Komise (nestanoví-li Smlouvy jinak)

  • „motor integrace“ = Komise určuje obsah práva EU i vývoj samotné Unie

  • Komise se účastní unijní normotvorby též jako tvůrce aktů v přenesené působnosti a prováděcích aktů

• institut občanské iniciativy

  • od účinnosti Lisabonské smlouvy

  • čl. 11 odst. 4 SEU – milion občanů EU z podstatného počtu členských států může vyzvat Komisi, aby předložila vhodný návrh