Praktikum - 2. kapitola

Tvorba primárního práva Evropské unie

• primární právo je výsledkem dohody členských států

• členské státy nesou hlavní odpovědnost za jeho změny a revize = „páni smluv“

• postup přijímání změn primárního práva stanovuje čl. 48 odst. 1 – 5 SEU

• dva druhy postupů měnění smluv:

  • řádný postup

    • je obecnou formou revize smluv a měl by být užíván pro všechny podstatné zásahy do obsahu primárního práva

    • může dojít k rozšíření i zúžení pravomocí svěřených Unii

    • může svým návrhem iniciovat vláda kteréhokoli členského státu, EP nebo Komise

      • návrh se předkládá Radě, která jej předá Evropské radě – ta rozhoduje o návrhu prostou většinou po konzultaci s EP a Komisí

    • v případě kladného rozhodnutí svolá předseda Evropské rady Konvent

      • Konvent = speciální ad hoc těleso, složené ze zástupců národních parlamentů, hlav států nebo předsedů vlád, zástupců EP a zástupců Komise

      • jeho úkolem je posoudit návrh a vypracovat konsenzuální znění změny primárního práva

      • Konvent nemusí být svolán v případě změn menšího rozsahu

    • poté, co Konvent dosáhne konsenzu, svolá předseda Rady konferenci zástupců vlád členských zemí

      • ta již přijímá text smlouvy měnící primární právo

    • změny vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými státy

      • vyžaduje se zde klasická ratifikace, která probíhá podle pravidel vnitrostátního ústavního práva

  • zjednodušený postup

    • má být užíván u méně zásadních otázek, především u změn určitého praktického či technického charakteru

    • dvě podkategorie:

      1. podle čl. 48 odst. 6 SFEU půjde o změny všech nebo části ustanovení třetí části SFEU – upravující vnitřní politiky a činnosti Unie

      • výrazné omezení, podle kterého tento postup nesmí vést k rozšíření pravomocí svěřených EU

      • změny by se proto měly dotýkat organizačních a institucionálních otázek nebo vést k určitým vyjasněním

      • může předložit vláda každého státu, EP nebo Komise

      • o změnách rozhoduje Evropská rada jednomyslně po konzultaci s EP a Komisí (někdy i s Evropskou centrální bankou)

      • rozhodnutí vstoupí v platnost po schválení všemi členskými státy – schvalování probíhá podle vnitrostátních ústavních pravidel v podobě určité zjednodušené ratifikace

      • první využití bylo rozhodnutí Evropské rady 2011/199/EU (2011), kterým se mění článek 136 SFEU + rozsudek C-370/12 Pringle

        1. podle čl. 48 odst. 7 SFEU

      • ustanovení obsahuje obecnou přechodovou klauzuli (tzv. obecná passerelle)

        • podle ní může Evropská rada svým jednomyslným rozhodnutím:

          1. změnit ta ustanovení SFEU, jež pro hlasování v Radě vyžadují jednomyslné rozhodování tak, že napříště bude postačovat hlasování kvalifikovanou většinou (to je vyloučeno v oblastech souvisejících s vojenstvím nebo obranou a v případech v čl. 353 SFEU)

          2. ta ustanovení SFEU, která pro přijetí aktu určují zvláštní legislativní postup, a to tak, že bude umožněno použití řádného legislativního postupu