TP - Pražská scripta

existují druhotně, nemají normativní charakter

o

preambule = slavnostní uvozující ustanovení právního předpisu – společensko-politické prohlášení (nemá 
normativní charakter), vyjadřuje cíle dokumentu (a základní ideje), může být využita při interpretaci vlastního 

normativního textu (vysvětluje úmysl zákonodárce), nezáleží na jejím umístění (nad či vlevo od zákona, či pod 
zákonem jako jeho součást),

o

definice = vymezení určitých pojmů – legální definice jsou druhem definic, které jsou vyjádřeny v zákoně, samy o 
sobě nejsou normou (nemají preskriptivní charakter), řada pojmů má neurčitý význam a definice slouží k jejich 

objasnění (vytváří je právní věda) → získávají sekundárně normativní význam při použití v určité právní normě (až
tehdy jsou s nimi spojeny právní důsledky)

patří sem i explikace = výčty určitých znaků zákonných pojmů, výklad

dále i vymezení právních pojmů soudy (ÚS, Nejvyšším soudem)

o

odkazy = legislativní zkratky (druh taxativní zkratky) – zákon souvisí s jinými prameny práva a normotvůrce na ně 
chce odkázat (pomoc při orientaci) → samy o sobě nemají normativní význam, a to ani zprostředkovaně, odkazují 

na ustanovení v textu právního předpisu či pod čarou

o

právní principy = vůdčí zásady (spolu s právními normami spadají pod platné objektivní právo), na nichž stojí 
právní systém → mají preskriptivní charakter (lze vyvodit závěr, že jsou to pouze specifické právní normy), ale též 
deskriptivní → odlišují se od právních norem: 

jsou abstraktnější a obecnější než PN – neplynou z nich konkrétní práva a povinnosti pro finální 
recipienty,  stanovují nejobecnější právní postupy, kterými se normy (a jejich aplikace) řídí, jsou závazné