TP - Pražská scripta

3.

Individuální soudní rozhodnutí, rozhodnutí administrativních orgánů

4.

Mezinárodní právo stojí nad právem vnitrostátním

Radbruchova formule

jako vyústění sporu mezi iusnaturalismem a iuspozitivismem

„Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou lze patrně řešit jedině tak, že pozitivní právo, má přednost i tehdy, pokud je 
obsahově nespravedlivé a neúčelné, vyjma případů, kdy rozpor mezi pozitivním právem a spravedlností dosáhne tak nesnesitelné 

míry, že zákon musí jako „nenáležité právo“ spravedlnosti ustoupit.“

5. Právní normativita; obecné a specifické atributy právních norem

Právní normativita

•

Podstata normativnosti - každá norma má preskriptivní charakter - stanoví něco, co má být. Symbolicky lze podstatu normativnosti 
vyjádřit pomocí modu M (má být).

•

Důležité je rozlišovat mezi tím, co má být (preskriptivním, regulativním), a tím, co je (deskriptivním, popisným). 

•

Deskriptivní charakter mají výroky, které stanoví, že něco je nebo bylo, a které proto mají určitou pravdivostní hodnotu.

Právní normy

obecně závazná pravidla lidského chování, stanovená (nebo uznaná) státem (popř. mezinárodním společenstvím států) a 

vynucovaná státní mocí, resp. od státu odvozenou veřejnou mocí (popř. mocí mezinárodních institucí)

je to druh norem, ve společnosti je řada norem X právní jsou asi tím nejdůležitějším normativním systémem, vztah práva a 

ostatních normativních systémů se vyvíjí/vyvíjel, v moderní společnosti se snižuje rozsah působení určitých mimoprávních 
systémů, např. sekularizace práva (v západním světě se právo oddělilo od církve), s tím pracuje iusnaturalismus; dnes se 

právní, morální a náboženské normy odlišují (nespadají pod jeden systém, ale jsou zde podobné rysy)

rozlišujeme normy: