TP - Pražská scripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
pravidla), získání nestranného soudce, schopnost vynucení práva
Jean Jacques Rousseau – dílo O původu a základech nerovnosti mezi lidmi, O společenské smlouvě neboli o
zásadách státního práva
přirozený stav – ideální, neexistovalo soukromé vlastnictví ani státní moc
člověk je od přírody dobrý, zlým ho udělaly instituce civilizované společnosti
kritizuje soukromé vlastnictví
odmítá zastupitelskou demokracii (ale pochybuje, zda přímá demokracie je možná)
pojem společného blaha a obecné vůle
Charles Louis de Montesquieu – dílo O duchu zákonů
zákony každého národa podle něj musí odpovídat geografickým podmínkám, hospodářské
situaci, náboženství a mravním zvyklostem národa
kritizuje absolutismus (Perské listy) – požaduje dělbu moci
Historickoprávní škola – Německo, 1. polovina 19. stol.
kritika racionalistické koncepce
zdůraznění historické determinovanosti a omezenosti práva
důležitá role ducha národa – právo je produktem dějin, vzniká v národním vědomí, s národem se
vyvíjí, zdokonaluje, ale i retarduje nebo zaniká
Vývoj v chápání přirozeného práva
•
původní přístup – přirozené právo je věčné a neměnné
•
koncem 19.st.úvahy:Co je přirozené právo?To co je nám vrozeno? Nebo to, co je naším přičiněním zrozeno?
•
20.st. - konotace pojmu přirozenost je nejen neurčitá (pluralismus v chápání), ale i historicky proměnlivá
(důkazem jsou proměny legitimizačních základů
10
•
recentní pojetí – přirozené právo je historicky a společensky determinované
•
odmítá se ztotožnění přirozeného a pozitivního práva
•
stát ≠ společnost ≠ národ (odlišení pojmů)
právní positivismus nepovažuje přirozené právo za právo, protože není exaktně vymezeno (a tedy je neprokazatelné)
•
východiska přirozeného práva se časem vyvíjeli – oslabení argumentace přirozeného práva (právo má být
neměnné)