TP - Pražská scripta

Právní vědomí je odraz pozitivního práva ve vědomí člověka (pak jde o individuální právní vědomí), skupiny (skupinové) 
nebo celé společnosti

Je jedním z faktorů ovlivňujících dodržování nebo porušování práva.)

Právní vědomí je ve vztahu hodnotícím, kdežto právo je systémem hodnoceným.

Zahrnuje vždy, jak rovinu de lege lata, vycházející především z míry znalostí platného práva, tak i rovinu de lege ferenda, založenou 
na jeho hodnocení. 

Prezentací právního vědomí navenek jsou názory, postoje a chování lidí ve vztahu k platnému právu

rozlišujeme:

1.

právní vědomí de lege lata = podle platného zákona

právní vědomí ve smyslu znalosti práva; vyjadřuje znalost platného práva, resp.představy lidí o platném 

právu 

určuje, jaké chování je žádoucí z hlediska platných norem, resp.co je v souladu s platným právem a co je 

protiprávní (člověk dodržuje právní normy, nebo alespoň si je vědom jejich porušování)

souvisí s informativností – stát pečuje o to, aby znalost platného práva byla formálně všem dostupná 

oficiální sbírky však nejsou lidovou četbou, lidé se o právu dovídají většinou zprostředkovaně (tisk, 

7

rozhlas, televize, ústní podání) anebo skrze vlastní zkušenost

ignorantia legis non excusat, subjekt práva by měl znát a mohl (správně) znát platné právo 

správnost (úplnost, přesnost etc.) právního vědomí je závislá na stupni kulturnosti 

někdy lidé ani nevědějí, že se chovají po právu; chování většiny motivují hmotné a morální stimuly (taktéž

ekonomické a jiné podmínky a tendence života ve společnosti) – jde často o obvyklé, běžné a vžité 
představy a způsoby chování (návyky)

odpovídá-li právo životním podmínkám, vztahům a situací, jež většina pociťuje jako normální – soulad 
právního  vědomí s právem je zajištěn právě těmito představami a není nutno informovanost zajišťovat