TP - Pražská scripta

aby se lidé mohli chovat podle práva, musejí vědět, jak se mají chovat (právo by nemohlo působit, kdyby 

nebylo sdělné)

•

neznalost práva neomlouvá, ALE informace o právech a povinnostech musí být k nalezení

právo jako systém je jazykovým výrazem (plní i funkci sémantickou a pragmatickou)

•

jeho mluvčím je tvůrce (zákonodárce) a jeho recipienty jsou adresáti právní normy

právo svým adresátům ukládá, jak se mají chovat, a zároveň je informuje o tom, jak se mají chovat

•

mediem přinášejícím informaci je právní předpis, příp. Precedenční rozhodnutí atd.

•

Ale pro adresáty je závazné nikoli momentem seznámení, ale pouhou možností seznámení 
(tj.promulgací ve Sb. z.)

      a)informace pro adresáty – aby věděli, jak se chovat, co je právní a co protiprávní

hlavním zdrojem poznání práva v dnešní době není studium sbírek zákonů a předpisů, nýbrž právo 

seznatelné v rozhodování státních orgánů, v konkrétních (medializovaných) kauzách apod.

                    b)informace pro tvůrce-zpětná vazba (o dodržování,efektivnosti pravidel)–monitorování nutnosti změn atd.

  6) psychologický aspekt 

právo není jen to, co je napsáno v knihách, ani to, jak se projevuje ve společenských vztazích

•

právo je také to, co mají lidé ve svém vědomí; rozhodující jsou ta pravidla, která lidé znají a 
akceptují, souhlasí s nimi a jednají podle nich, třeba i podvědomě

internalizace (zvnitřnění) pravidel

•

i když si lidé myslí, že jednají svobodně, ve skutečnosti často pouze následují internalizovaná 
pravidla

•

s tím souvisí informační aspekt – zkoumání způsobů a cest, kterými se lidé pravidla učí a 
přijímají