TP - Pražská scripta

jeho pořádacím principem je nikoli bytí (sein, to co je), ale „mětí“ (sollen, to co má být)

někteří povinnosti dodržují, jiní nedodržují, ale všichni je mají dodržovat

b)právo souvisí s mocí (moc příkazy dávat a moc vynutit jejich s  plnění) a se státem (převážně se rozumí moc 
státní)

stát jako právotvorný subjekt a zároveň jako jediný subjekt vynucující právo

c) právo jako závazný a vynutitelný systém

d) právo jako dynamický a cílený společenský systém 

v právu existuje účel a zájem (sociologické hledisko)

právní norma je vždy vydávána k dosažení nějakého účelu a v určitém společenském zájmu

      e) právo disponuje právotvornou vůlí (ve smyslu obecné vůle, tj.rousseauovské volonté générale)

D. shrnutí a závěry 

právo je systém:

a) otevřený – ve vývoji společnosti do něho neustále vstupují nové právní normy a jiné z něho vystupují, 
přestávají platit

b) dynamický – může být definován jen se zřetelem k určitému parametru
c) cílený – neboť cílevědomě působí na společnost za účelem udržování její homeostáze (resp.udržování nízké 

úrovně společenské entropie)

2. Právo objektivní a subjektivní

•

právo má duální charakter – typický antagonismus (protikladnost – např. veřejné a soukromé, hmotné a procesní, 
vnitrostátní a mezinárodní, přirozené a pozitivní, též objektivní a subjektivní)

o

Knapp dualismus objektivní/subjektivní právo považuje za triviální logickou chybu – slovo „právo“ je tady totiž 
použito pokaždé v jiném významu (všiml si toho už František Weyr)

Právo objektivní

 (law)

právo v normativním smyslu, tj. souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznaných 
státem (resp. mezinárodním společenstvím států)