TP - Pražská scripta

typická definice: právo je soubor platných právních norem

pojem právo však nelze jednoznačně vymezit, protože se jedná o multidimenzionální fenomén, o vícevýznamový 

(polysémní) výraz

podstatou právní regulace je stanovení práv a povinností a zajištění vynutitelnosti jejich dodržování

Immanuel Kant: Právníci nevědí, čím se zabývají, protože nejsou schopni vymezit, co právo vlastně je.

sv. Augustin: Každý ví, co je právo, uspokojivě to definovat však nedokáže nikdo (nebo přinejmenším to nikdo dosud 

nedokázal).

Knapp: Na otázku „co je právo“ je možno odpovědět dvojím způsobem:

a) právně-filozofickým

právní filozofie usiluje o vytvoření obecného pojmu práva, jehož aplikací by bylo možno ve společenských 

normativních systémech určit ten, který právem je, a rozeznat ho od těch, které právem nejsou

b) pozitivistickým

právní pozitivismus pozoruje společenské normativní systémy a ten, který je jako právo uznáván a  

dodržován (tj. ten, který jako právo platí), považuje za právo → tautologie (definice do kruhu)

pro pojem právo neexistuje jedna definice, pokud chceme právo definovat, musíme definovat všechny jeho roviny (aspekty) 

– demonstrativní výčet:

1) normativní (regulativní) aspekt 

právo jako normativní systém pravidel regulujících chování lidí

právní dogmatika, lingvistický přístup; právo jako „legislativa“, resp.jako soubor pravidel lidského chování 

sankcionovaných státní  mocí, která jsou sepsaná v zákonech a jiných právních předpisech

a) normativnost → objektivní právo (právo jako soubor právních norem, příkazů, zákazů a dovolení)

normativní charakter práva je specifický a výchozí, ale ne jediný

samy normy nemohou právo vyčerpat, protože pak by to byl mrtvý systém pravidel bez významu