TP - Pražská scripta

svévolnému uplatňování moci jako práva čelí „idea práva“, resp.idea spravedlnosti

•

praktický (politický) problém – korektivem práva (systému nadaného mocí) je ideální systém 
(nenadán mocí)

o

řešení – autocensura, resp.autokorektura moci samé

B.  právo a vůle 

•

právo je systém normativní, tj.systém příkazů, zákazů a dovolení, které jsou svou sociální a psychologickou 
podstatou projevy vůle, a tento systém působí na vůli lidí, působí na lidi, aby se nějakým způsobem chovali, resp.aby
se nějakým způsobem nechovali

•

přirozenoprávní  x  pozitivistické chápání práva

•

problém vůle vstupuje do právní vědy kolem pol. 19. st. (s rozmachem sociologie) → volitivní koncepce práva

Marxovo chápání práva – jako na zákon povýšeného projevu vůle vládnoucí třídy

R. Stammler – právo = „neporušitelná originárně zavazující vůle“, právo ≅ volonté générale

•

myslí se oboustranná neporušitelnost (adresátem i tvůrcem)

•

originární je tím, že není omezena jinou vůlí, tj.že sílu zavazovat adresáty práva čerpá sama ze 
sebe

•

právo dnes nebývá definováno geneticky, t tj. Svým původem, ale spíš svými pojmovými znaky

nelze však pochybovat o volitivním charakteru práva (nejde ovšem o vůli psychickou, nýbrž o vůli 
společenskou)

J.J.Rousseau – odlišil volonté générale (obecnou vůli) od volonté de tous (vůli všech jedinců)

•

vůle obecná dává vznik právní normě, vytváří se složitým zákonodárným procesem (něco jako 
střetávání a skládání individuálních vůlí na způsob vektorového sčítání)

C.komponenty pojmu práva 

přes různost definicí práva lze izolovat některé prvky obsahu (intenze) pojmu práva:

a)právo je společenským systémem (systémem společenských příkazů, zákazů a dovolení)