TP - Pražská scripta

právní normy se vyznačují formální určitostí, jsou obsaženy v oficiálních, státem (či státy) uznaných pramenech práva – 

6

takto vymezené právo je objektivním pozitivním právem

pojem „objektivní právo“ nelze chápat v tom smyslu, že vzniká nezávisle na lidské vůli – vzhledem k tomu, že právní normy 

vznikají jako produkt lidské společnosti, jsou vždy, více či méně, poznamenány též subjektivním momentem tvůrce práva

o

zároveň však jednou vytvořená soustava pravidel chování (právní normy) se odděluje od svého tvůrce a působí na 
něm do značné míry nezávisle – to platí zvláště v podmínkách systému rozdělené státní moci, která se projevuje i 
ve vztahu k tvorbě práva

o

klíčový význam má přitom relativní stabilita práva – stabilní právní úprava v řadě případů přežívá svého 
normotvůrce, není závislá na svém tvůrci (v současnosti zejména příslušném státním orgánu, zejména orgánu 

veřejné moci včetně mezinárodních institucí), nezřídka přežívá i po změně státního režimu a dokonce i státu, s 
jehož existencí byla původně spjata

právo jako systém norem lze tak chápat vskutku jako určitou část objektivní reality, do níž jednotlivé právní subjekty (lidé a 
jimi vytvářené právnické osoby, ale i mocenské instituce – orgány veřejné moci) vstupují – právo představuje součást 

společenského prostředí, v němž žijí a působí

významnou součástí takto chápaného objektivního práva jsou rovněž právní principy

o

přestože se od právních norem odlišují, a to jak mírou obecnosti, tak i specifickým významem a způsobem použití v
právním systému, mají nicméně s právními normami některé společné rysy

o

jsou jimi především preskriptivnost jejich charakteru, tj. působí rovněž regulativně (nezřídka se označují za obecné
regulativní ideje), jakož i nezbytné uznání ze strany státu, resp. společenství států, neboť jinak by neměly právně