TP - Pražská scripta

Sv. Tomáš Akvinský – zakladatel tomismu, dílo Suma teologická

•

3 druhy zákonů:

1)Zákon věčný (lex aeterna/lex divina)
2)Zákon přirozený (lex naturalis)

3)Zákon lidský (lex humana)
4)mezi nimi – hierarchie, nižší v souladu s vyšším, nespravedlivý zákon není zákon

•

Naturalistická koncepce (ius naturae) – vzniká v 16. století

deistický přístup – Bůh stvořil svět, ale do jeho chodu již nezasahuje

přirozené právo reflektuje přirozený, na Boží vůli nikoli nutně závislý, věcný řád věcí (existovalo by i bez 
boží vůle, protože v přírodě platí neměnné a všeobecně platné zákony, Bůh do chodu světa po jeho 

stviření již nezasahuje)

•

Antropologická 

člověk má určité věčné a nezměnitelné atributy, které jsou základem přirozeného práva 

•

Racionalistická koncepce (ius rationale) – 17. a hlavně 18. století (v době osvícenství)

člověk má vrozená práva, která jsou samotným rozumem poznatelná, zdůvodnitelná a pochopitelná 

rozchází se s božím základem práva 

teorie společenské smlouvy – legitimizační základ státu – moc státu pochází z lidu

myšlenka svobody člověka a rovnoprávnosti

ideový zdroj buržoazních revolucí

Hugo Grotius – přelom 16. a 17. století

problematika mezinárodního práva – dílo O právu válečném a mírovém 

mezinárodní právo (ius gentium) je prostoupeno řadou přirozenoprávních principů 

Thomas Hobbes – dílo Leviathan

přirozený stav – člověk člověku vlkem → společenská smlouva → lidé se vzdají své suverenity ve 

prospěch vládce (není tu dělba moci)

nemůže existovat nespravedlivý zákon – „autorita, a ne pravda, tvoří zákon“

John Locke – dílo Druhé pojednání o vládě

na rozdíl od Hobbese neztotožňuje společnost se státem

přirozený stav = ideální stav svobody a rovnosti, společenská smlouva uzavřena pro zajištění 
ochrany vlastnictví (život, svoboda, majetek), získání univerzálního zákona (předem daného