TP - Pražská scripta

je tvořeno soustavou právních norem (objektivní právo) i soustavou subjektivních práv a právních povinností 

o

subjektivní právo je odvozeno od objektivního práva 

ve své krajní podobě má zřejmé nedostatky – může se omezit na úzké pojetí legality – nezanývá se správností, spravedlností 
– ztrácí kolektiv správností a spravedlnosti práva a právních norem 

legalismus = čistě formalistický přístup práva nerespektující jeho axiologický a teleologický rozměr – kritika takovéhoto 
přístupu od konce 19. stol. a hlavně pak po 2. světové válce

přístup právního pozivitismu  –> stát  –> pravidla (právní normy)  –> subjektivní práva a právní povinnosti 

kořeny právně pozitivistického přístupu k právu už v 11. – 12. stol. – škola glosátorů – studují nově objevená Digesta a dělají 

si z nich poznámky

po nich – komentátoři – zpracovávají ty poznámky, zobecňují

19. stol. – 3 základní směry právního pozitivismu:

o

francouzská škola právní exegeze, rakouská škola právní exegeze

o

právní pozitivismus v Německu

o

právní pozitivismus ve Velké Británii

Francouzská škola právní exegeze

o

stěžejní význam – Code Civil (1804)

o

hlavní myšlenky – nezadatelná práva je třeba sepsat do kodexu; představa úplnosti právního řádu; soudce musí 
vždy rozhodnout (nesmí odepřít spravedlnost)

o

několik etap:

výchozí idea – ztotožnění práva se zákonem

princip dělby moci – důsledně rozlišená moc zákonodárná a výkonná

představa o úplnosti právního systému – co není zakázáno, je dovoleno – striktní právní pozitivismus 

odmítá mezery v právu

rozvoj právní dogmatiky – nauka o tom, jak zacházet s právními texty podle určitých zásad a 

interpretačních pravidel