TP - Pražská scripta

o

s hodnotovým významem – právo, morálka, náboženské normy; základem normativní regulace je zhodnocení určité 
potřeby (výsledkem je hodnota), hodnota má jak objektivní stránku (potřebnost), tak subjektivní (ocenění určité 

potřeby), hodnota může být materiální (voda) nebo duchovní (svoboda), vztah mezi potřebou a hodnotou je 
nepřímo úměrný, z hodnot pak vycházejí ideje (abstraktní pojmy)

o

„technického“ charakteru – pravopisná pravidla, herní a sportovní pravidla, upravují technické náležitosti, postupy 
atd.

právo je univerzálním normativním systémem (může do sebe zahrnout i jiné normativní systémy), získají-li neprávní normy 
státem stanovenou formu pramene práva → stávají se právními normami

jednotlivá právní norma nemůže být pochopena izolovaně → smysl nabývá až jako část systému práva

právní norma reguluje určité vztahy ve společnosti, je závazná → stanoví subjektům práva a povinnosti (jak se mají chovat), 

není zcela totožná s textem právního předpisu (např. jedna právní norma může být obsažena ve více ustanoveních zákona)

Obecné znaky (společné s ostatními normami)

Preskriptivní charakter (regulativní, to, co má být) → každá norma reguluje chování adresátů (podstatou normativnosti je 

regulativní charakter podle představ normotvůrce, či byla vytvořena spontánně), působí do budoucnosti

o

opakem je deskriptivní charakter jiných jevů (např. výroků, které stanovují, že něco je/bylo)

o

tento charakter je určen skutečným významem jazykového výrazu (nerozhoduje jeho forma), např. ustanovení 
Ústavy ČR „hlavním městem ČR je Praha“ má deskriptivní formu, přesto má normativní charakter (správně 

formulačně má být, že se Praha stanovuje hl. městem ČR /přikazuje se, že hl. městem má být Praha)