Portfoliové úkoly ze semináře z didaktiky matematiky 1

Masarykova univerzita

Pedagogická fakulta

KATEDRA MATEMATIKY

Seminář z didaktiky matematiky 1

Portfoliové úkoly

Vyučující: Mgr. Irena Budínová, Ph.D.

Vypracoval: Bc. Daniel Sikora

UČO: 430115

Brno, 2. 1. 2017

1. (Sebe)reflexe vyučovacího procesu

Vybral jsem si zde doučování 13letého žáka základní školy, Jiřího, jenž je mým sousedem i kamarádem z vesnice Písek u Jablunkova, v níž právě bydlím. Předchozí školní rok v průběhu 2. pololetí 7. ročníku neprospěl z matematiky a musel na začátku září z tohoto předmětu vykonat opravnou zkoušku, to však z učiva celého 7. ročníku.

Jiřímu byla již na počátku školní docházky diagnostikována dyslexie s dysgrafií. (O tomto žákovi a jeho speciálních vzdělávacích potřebách se více zabývám až v úkolu č. 2.)

Zde bych se spíše zaměřil především jen na popis průběhu tohoto doučování, kde bych také ohodnotil svou práci a výsledky, které toto doučování celkově přineslo. Dal jsem si za cíl alespoň částečně podpořit Jiřího v přípravě na jeho opravnou zkoušku z matematiky.

Doučování proběhlo v srpnu tohoto roku, a to 3 dny v rámci 2 týdnů, zhruba 3 hodiny (včetně cca 10minutových přestávek) spadající na každý z těchto 3 dnů.

Jiří si vždy s sebou přinesl učebnice, podle kterých probírali učivo matematiky, jedná se zde o sadu 3 učebnic, a to 3 díly učebnic Matematiky pro 7. ročník základní školy autora Odvárko – Kadleček. Každý den doučování jsme použili 1 až 2 z nich. Dále měl Jiří s sebou i své sešity s poznámkami z hodin, pouzdro s psacími potřebami (včetně 3 tužek a gumy), pravítka, kružítko a kalkulačku. Já měl s sebou nachystán sešit, do něhož jsme mohli psát, psací potřeby (včetně barevných pastelek a fixů), také svá pravítka a svou kalkulačku.

Před začátkem každého doučování jsem se ho vždy nejdříve zeptal jak se má, jak se cítí, zda nemá žízeň či dokonce zda není hladový. Chtěl jsem hlavně, aby vše probíhalo v co nejlepší duševní i fyzické pohodě. Ačkoli atmosféra byla vždy velice klidná, vždy však chvilku trvalo, než jsme se dostali k samotnému učivu. Pak však vše probíralo poměrně velice rychle. Jiří byl dle svých schopností celkem maximálně soustředěný a poměrně velice klidný. Musel jsem mít však vždy nad ním vedoucí ruku, která byla téměř nezbytná k tomu, aby vše šlo co nejlíp a abychom stihli alespoň něco z každého učiva, které bylo potřeba projít.

V průběhu každého samotného doučování jsme si vždy nejdříve připomněli základní pravidla počítání či základní okolnosti problematiky a následně jsme procházeli velice rychle několika příklady, které jsme v podstatě většinou dělali společně, kvůli omezeným časovým možnostem. Když si Jiří nevěděl vůbec rady, obvykle jsem mu hned řekl, co má udělat a on to udělal. Byl velice rád, že mu vůbec pomáhám, že mu říkám, co má dělat a že mám nad ním takový dozor, který je u něj velice potřeba.