TP - Pražská scripta

o

způsoby regulace nazýváme mody = modality normativnosti, kterými lze ovlivňovat chování adresátů, rozdělujeme 
je na:

1.

objektivní mody (z hlediska normotvůrce):

příkaz (co musí být)

zákaz (co nesmí být) 

dovolení (co smí být) určitého chování – slabá modalita

2.

subjektivní mody (z hlediska adresáta normy):

oprávnění – možnost subjektu chovat se určitým způsobem

povinnosti – nutnost chovat se stanoveným způsobem

předmětem subjekt. práv a povinností je vždy nějaké chování

z příkazu a zákazu (= silné modality) plyne povinnost určitého chování → nutnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou 

sankce (norma přikazující/zakazující bez uvedených sankcí by byla imperfektní)

z dovolení (= slabá modalita) plyne oprávnění → možnost chovat se způsobem, který je tou normou vymezen (z objektivního

práva vyplývají práva subjektivní), není spojeno se sankcí, zákonné dovolení je právní dovolení, některé věci jsou dovoleny 
právní normou, ale nemusí být dovoleny etickou normou apod.

13

příkaz a zákaz se vzájemně vylučují → neslučitelnost normativních modalit X jsou však vzájemně zaměnitelné negací 
požadovaného chování (zakazuje se krást = přikazuje se nekrást) 

příkaz směřuje k aktivnímu = komisivnímu chování (konat, facere), ze zákazu plyne povinnost nekonat (non facere) či něco 
strpět → pasivní = omisivní chování (lze používat pouze příkazy nebo pouze zákazy při užití negace)

pro tradiční systémy jsou typické příkazy (Desatero přikázání), v moderních státech se užívá hlavně zákaz

klíčovou modalitou jsou dnes pro moderní systémy zákazy (příkazy převedeny na zákazy) a dovolení → je dovoleno jen to, 

co je přikázáno, NEBO je zakázáno jen to, co není dovoleno