TP - Pražská scripta

15

(např. „někdo se zasloužil o stát“ nemá normativní význam X je-li dodáno, že to má být někde vytesáno, stává se to příkazem,
a tudíž normou) 

Jiné formy jazykových výrazů (než norma)

deontická logika = logika normativních vět – pracuje s myšlenkovými výtvory, které nejsou výpověďmi, ale obsahují výzvy k 
určitému chování

o

uvádějí, jaké způsoby chování jsou přípustné a jaké ne; studuje vztahy mezi jazykovými výrazy vyjadřujícími 
příkazy, zákazy a povolení, od ostatních obecných idejí lze normy (normativní věty) odlišit jazykovým způsobem 

vyjádření jejich významu, za pomocí formulací smí být, je dovoleno, má být atd.

výrok – je opakem norem, může být pravdivý či nepravdivý, norma tento charakter nemá (nelze říci, jestli je pravdivá), ptáme

se, jestli je platná či ne, např. v prostorách fakulty se nekouří – výrok X v prostorách fakulty je zakázáno/se nesmí kouřit – 
norma

o

výrok o normě – výrok je pravda, že platí norma ta a ta, např. je pravda, že je zakázáno kouřit v prostorách fakulty

idea – neplynou z ní konkrétní oprávnění a povinnosti, mají abstraktní povahu, vychází z hodnot (hodnota = hodnocení 

určité potřeby, může být materiální, či duchovní), např. je žádoucí, aby se v prostorách fakulty nekouřilo

hodnotící věta – s hodnocením nespojena žádná sankce, proto by se musela pojit s normou

o

zákon je nositelem právních norem, pokud je neobsahuje, vytváří klamavý dojem, že bude cosi vyžadovat (hodnoty 
mají velkou roli, ale relativizují tvrzení), pokud je vybavena sankcí, může se dostat až do rozporu s ústavním 

právem státu (pokud obsahuje ony hodnotící věty)

o

např. je správné, že je zakázáno kouřit v prostorách fakulty