TP - Pražská scripta

Zákonodárce se řídí zákonnými normami (a vyššími, tj. ústavními normami a normami mezinárodního práva) - zákonné normy však může

měnit a rušit.

Ústavní úroveň představuje základ právního řádu (ústavní zákony + recipované mezinárodní normy). Ústavní normy jsou závazné pro 

všechny subjekty. )

o

Ústavní soud je vázán pouze ústavními normami a prameny práva, které jsou na stejné úrovni.

 Nálezy Ústavního soudu mají právní sílu zákona. 

Ústavní soud může rušit zákony nebo podzákonné předpisy, nemůže je však měnit

Nemůže ani měnit nebo rušit normy na ústavní úrovni (Ústavní soud má postavení tzv. „negativního zákonodárce").

o

Ústavní normy přijímá ústavodárce. 

Ústavní normy v jednotlivých státech se mohou lišit podle míry rigidity, tj. podle obtížnosti změnitelnosti 
takové normy. 

Opakem rigidity je flexibilita. Jde-li o ústavu tzv. rigidní, pak je třeba k její změně např. větší kvorum než je třeba pro
přijímání „obyčejných" zákonů . 

Naopak ústava flexibilní je změnitelná v zásadě stejnou procedurou jako obyčejné zákony. 

Za absolutně rigidní, nezměnitelné, se považují ústavně zakotvené právní principy demokratického právního státu 

(v ČR srov. či. 9 odst. 2 Ústavy).

18

Kritérium povahy regulativního působení normy

Normy s klasickou strukturou (kondicionální) 

o

Právní normy zavazující a opravňující

Rozlišuje se tu z hlediska znění slovního textu normy (resp.normativního aktu), pokud výslovně stanoví 

pouze práva nebo pouze povinnosti

opravňující – stanoví výslovně pouze oprávnění

zavazující – explicitně stanoví pouze povinnosti (ve formě příkazu či zákazu), implicitně z nich 
lze vyvodit odpovídající oprávnění nebo povinnost jiného subjektu

norma přikazující – povinnost ve formě příkazu