TP - Pražská scripta

logický čtverec modalit – vedle příkazu, zákazu a dovolení je ještě nedovolení, existují vztahy mezi jednotlivými objektivními

mody, buď je to jednostranná implikace → z příkazu plyne dovolení, ze zákazu zas nedovolení; nebo kontravalence 
(vzájemná neslučitelnost, např. příkaz určitého chování je neslučitelný s nedovolením téhož chování)

2 zásady (politicko-právní vymezení regulace):

o

Zásada legální licence (= zákonného dovolení)

1.

právně je dovoleno vše, co právo nezakazuje – prostor svobody (vychází se z toho, že jedinec si 
uvědomuje, že jeho svoboda je omezena svobodou druhých a veřejným zájmem) → z mlčení zákona lze 

vyvodit dovolení

2.

předpokládá se, že bude jen minimum zákazů!

3.

stačí jediná modalita – modalita zákazu (z toho plyne implicitní dovolení, takže může jít i o chování 
praeter legem, nesmí být však contra legem)

4.

klíčová pro soukromé právo

5.

v ČR je ústavní zásadou

o

Zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí

1.

je dovoleno jen to, co je výslovně stanoveno

2.

enumerativní = úplný výčet; pretenze = možnost zasahovat, něco požadovat

3.

je stanovena úplná míra zasahování státu

4.

základní je zde modalita příkazu a explicitního dovolení (povolení – je žádoucím chováním, proto se 
povoluje, často omezeno doprovodnými zákazy – např. volit do Parlamentu ČR může každý, kdo je 

občanem ČR starším 18 let včetně)

5.

prostor svobody možno vyplnit autonomní tvorbou (např. uzavírání smluv)

6.

prostor svobody dán možností – nemusíme vyvíjet jakoukoliv další aktivitu

7.

trojí charakter:

vymezení druhu orgánu veřejné moci a jeho působnosti (stanoven rozsah a působnost)

vymezení procesní působnosti (jaké zájmy hájí)

rozhodování nikoli volnou úvahou, nýbrž vázáno hmotným právem