TP - Pražská scripta

8.

zvláštní je normativní systém teologický (podstatou jsou příkazy, NE zákazy) – Desatero přikázání 

(existuje základní boží autorita, která přikazuje i zakazuje určité chování) → základem jsou povinnosti 
(proto přikázání)

Specifické rysy právních norem

těmi se odlišují od ostatních normativních systémů

právní normy nejsou zcela shodné s jednotlivými ustanoveními zákona či jiných pramenů práva

jejich atributy:

1.

Obecnost (vs. jedinečnost)

právo platí zásadně pro všechny subjekty na území státu

týkají se druhově určených subjektů (případů) – nemají subjektivní charakter → oprávnění, povinnosti a 

sankce jsou stanoveny též obecně (ne ad hoc!!)

zásady rovnosti před zákonem, právní norma by se neměla týkat jedinečného případu, upravovat rovnost 

určitého subjektu

teprve aplikací normy na konkrétní případ se dosahuje jedinečnosti (rozsudkem soudu, smlouvou), v 

zákoníku práce je upravena druhově pracovní smlouva, koho se týká, jak ji lze uzavřít → obecné pravidlo, 
které je poté aplikováno na mnohé případy

usnesení Ústavního soudu ČR č. 318/2009 Sb. → právní normy nesmí být jedinečné, šlo o zrušení 
předčasných voleb (zrušen návrh na zkrácení pátého volebního období PS), jde jen o konkrétní normu

vymezení okruhu subjektů daných norem se různí → normy se mohou týkat každého, nejčastěji je však 
okruh specifikován, např. občané, norma může upravovat pravomoci jedinečné osoby, např. prezidenta, 

přesto tato norma jedinečná není, protože takové úpravy jeho pravomocí jsou platné pro všechny 
prezidenty

14

2.

Formální určitost

stát uznává normy v určité právní formě, touto formou se rozumí pramen práva

právní norma je taková norma, která je vyjádřena ve formálním pramenu práva (státem uznaném), např. v
zákoně, právním precedentu