Vatroslav Jagić - referát

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Chorvatský jazyk a literatura

Chorvatská literatura II.

Vatroslav Jagić

Eliška Nejedlá

424094

(referát)

2016

Vatroslav Jagić

(Varaždin, 6. července 1838 - Vídeň, 5. srpna 1923)

Vatroslav Jagić byl přední chorvatský filolog, spisovatel, vysokoškolský pedagog a slavista světového věhlasu druhé poloviny 19. století. V. Jagić značně přispěl ke studování ústně předávaných jihoslovanských pověstí.

Život

Vatroslav Jagić se narodil 6. července 1838 ve Varaždinu a vyrůstal uprostřed zámožného a kulturně vzdělaného měšťanstva a stálém styku s lidmi. Již tehdy ho zajímali lidové zvyky a obyčeje a také národní jazyk v nářečí kajkavském.

Ve Varaždinu vystudoval V. Jagić základní školu a také tři roky na gymnáziu, na další studium odcestoval do Záhřebu. V roce 1856 začal studovat ve Vídni klasická filologie, ale jeho stále více lákala slovanská filologie u France Miklošiče.

V roce 1860 se vrátil zpět do Záhřebu, kde působil jako gymnaziální profesor (1861 – 1870). Za doby svého působení na záhřebském gymnáziu napsal Vatroslav Jagić hned několik znamenitých prací, věnující se hlavně chorvatsko-srbskému jazyku a jeho literatuře. Například historický výklad jmenného skloňování srbského a chorvatského jazyka („Deklinacija imena samostavnoga kako se razvi u staroslovenskom-srbskom-hrvatskom jeziku“, 1862). Znamenitě vylíčil starou srbsko-chorvatskou literaturu v díle „Historija književnosti naroda hrvatskoga i srbskoga“(Dějiny literatury národa chorvatského a srbského, 1867).

Mezi léty 1864 – 1866 byl V. Jagić jedním z redaktorů časopisu „Književnik, časopis za jezik i poviest hrvatsku i srbsku i prirodne znanosti“, kde se staral o slovanskou filologii. Tento časopis dal dobré základy ke vzniku Jihoslovanské akademie věd a umění (dnes Chorvatská akademie věd u umění), která by nevznikla nebýt velkorysosti biskupa J. J. Štrossmayera. Na půdě této akademie horlivě spolupůsobil V. Jagić s Franjo Račkim a Đure Daničićem, kteří se snažili, aby vyšlé sbírky byly na vysoké vědecké úrovni (například sbírka: „Stari pisci hrvatski“, 1869). Díky jejich působení zde, byla v roce 1874 založena Záhřebská univerzita. Ale V. Jagić byl zbaven své desetileté služby bána z politických důvodů již v roce 1870. Naštěstí již byl v této době známy jako neobyčejně nadaný a úspěšný slovanský filolog. S dopomocí svých přátel získal místo na univerzitě v Petrohradě.

Při své krátké cestě do Berlína (kde studoval sanskrt) bylo navrženo, aby také zde vzniklo místo pro slovanskou filologii. V. Jagić se stal vůbec prvním profesorem slavistiky na prestižní Friedrich Wilhelm univerzitě v Berlíně. V Berlíně také V. Jagić zakládá vědecky časopis „Archiv für slavische Philologie“ (Archiv pro slovanskou filologii). Najdeme zde důkladný rozbor jerových hlásek („Studien über das altslov.-glagolitische Zofraphos-Evang“., I. 1875, II. 1877), kritickou studii literárně-historickou („Die christlich-mythologische Schicht in der russ. Volksepik“, 1875) a mnohé jiné. Víme, že první pokusy a podobný časopis učinili Josef Dobrovský (Slavín, Slovanka) a také Franc Miklošič („Slavische Bibiothek“), ale trvalého úspěchu dosáhl teprve časopis Jagićuv. Do Archivu přispívali také čeští a slovenští badatelé a časopis se tak věnoval dávné literatuře, kulturním dějinám, etnografii a jazykovědě. Do časopisu Archiv byl též zařazen výtah významných chorvatských a srbských národních pověstí. Časopis vzbudil pozornost jak vědců, tak i laické slovanské veřejnosti, zvýšit jejich zájem o slovanské jazyky a jejich kulturu.