TP - Pražská scripta

23

mezinárodním společenstvím (např. válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, zločin genocidia)

srov. mezinárodní smlouvy o lidských právech, např. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (120/1976 Sb.), 

Evropská úmluva na ochranu základních práv a svobod (209/1992 Sb.)

rozlišuje se pravá a nepravá retroaktivita

Pravá retroaktivita

Účinnost právního předpisu začne dříve než jeho platnost; vytvoří se právní fikce, že právní předpis byl účinný už v době, 
kdy ještě neexistoval.

Pozdějšího zákona se použije i na případy (právní skutečnosti), které se staly již v minulosti

Zpětně se mění právní poměry -> podle v současnosti platné a účinné právní úpravy se posuzuji právní vztahy, právní 

skutečnosti i právní chováni a jednáni, které se uskutečnily dříve -> nová úprava tedy mění právní následky, které podle 
práva nastaly přede dnem její platnosti.

Nepravá retroaktivita

Nepravá retroaktivita souvisí s ochranou nabytých práv a s problematikou zásahů do těchto práv a je důsledkem změn v právním 

řádu. 

Nejde o zpětnou účinnost (či časovou působnost) v pravém slova smyslu. 

Nepravá retroaktivita nezasahuje tedy do minulosti.  Je nejčastějim řešením časového střetu dvou právních norem – je tzv.defaultní 
normou – tj.nestanoví-li zákon jinak, platí konsenzus právní vědy, že se uplatní nepravá retroaktivita

Znamená, že vznik a platnost právních vztahů, právních skutečností (v úplnosti seběhlých za staré úpravy) a právního chování se 
posuzuje podle dříve platných norem. ⇒ podle „starých“ norem

Obsah právních vztahů se posuzuje podle normy účinné v době, kdy se o těchto právních vztazích rozhoduje. (tj. právní následky vzniklé 
po účinnosti nového zákona) ⇒ podle „nových“ norem