Tvorba práva

Klaus nakonec podepsal)

1. zákon je nezměnitelný – ratifikován – měnit již lze jen formou novelizací

Promulgace (promulgatio legis = návrh právního předpisu v římském právu) – dnes institut publikace finálních právních předpisů -> publikace: Sbírka zákonů (zákony, zákonná opatření, nařízení vlády, opatření a vyhlášky jednotlivých ministerstev či ústředních orgánů státní správy (včetně ČNB); Úřední deska a Věstník právních předpisů kraje – místo pro zveřejnění předpisů vydaných územně samosprávnými celky (kraje, obce)

Platnost nastává v době publikace.

legisvakační lhůta (vacatio legis) – doba pro veřejnost k seznámení s novým zákonem; doba mezi neměnitelností a účinností = běží od schválení; minimální délka = 0; běžná doba LL je 15 dnů – není-li jinak upraveno a poté nastává účinnost; výjimka = pravá retroaktivita (zpětná úprava) – jen pokud je prospěšná pro všechny subjekty (kromě státu – tomu nemusí být prospěšná)

Náležitosti tvorby práva -> právní pravidla

• 1. Formální (aby byl z právního hlediska předpis bezvadný)

  • Orgány, které právo upravují -> důležité vymezit orgány, které mají legislativní pravomoc = způsobilost st. orgánu vydávat NPA a IPA

  • Kompetence při TPN -> okruh spol. vztahů, v nichž je st. orgán způsobilý k úpravě vztahu PN

  • Metoda utváření PN -> technika normotvorného procesu od podání návrhu až po publikaci normy ve Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv ČR

  • Princip hierarchie PN -> existence vnitřně strukturovaného systému PŘ, nižší PN musí být v souladu s vyšší PN, princip svrchovanosti zákona

• 2. Obsahové (aby byl předpis efektivní)

  • Zákonodárce potřebuje tyto informace: požadavek dostatečné informovanosti

    • normativní: znalosti o daném a účinném objektivním právu jako celku, o PP, PN, vazby uvnitř PP, mezi PP v daném pr. odvětví a mezi pr. odvětvími

      • Není možné, aby zákonodárce ignoroval vztahy práva a ostatních systémů podílejících se na regulaci – morálka -> soudržnost podporuje efektivitu, právní vědomí převažující ve společnosti;

      • aplikační, realizační: zajištění zpětné vazby, vědomost o tom, jak byla dosavadní norma používána a eventuální nedostatky, interpretace PN

      • literární: zájem o výsledky právní vědy v daném směru (časopisy, tisk, monografie ad.)

        • doktrinální: na předpisu týkajícím se např. nějaké specifické profese by se měli podílet daní profesionálové

      • faktografické: společenské skutečnosti, které vyžadují právní úpravu, je třeba znát i okolnosti, které na ni mají vliv + informace o dosavadním působení právní úpravy

Nedostatky tvorby práva

• formulace právních z hlediska srozumitelnosti, přehlednosti

• rozpornost norem práva

• mezerovitost právní úpravy

• velké množství právních předpisů

• značné množství podzákonných právních aktů

• časový stres při vydávání norem ústící v jejich menší kvalitu a potřebu brzké novelizace

• formulace norem nikoli z hlediska potřeb vývoje, nýbrž z hlediska dosažení kompromisu mezi různými zájmy