Vypracované otázky 2

Tvorba práva má dvě základní stádia

• 1. Normotvorná fáze – skládá se z okamžiku schválení, nabytí platnosti a účinnosti

  • Okamžik schválení = norma je nezměnitelná, ale lze ji změnit dalším návrhem zákona

  • Okamžik nabytí platnosti = norma je publikována ve Sbírce zákonů, stala se součástí právního řádu, je přístupná veřejnosti

  • Účinnost p. n. = začíná ve společnosti projevovat své účinky (lidé se podle ní fakticky začnou řídit)

• 2. Realizační fáze

  • Soukromoprávní realizace práva: dva subjekty, na stejné úrovni, práva a povinnosti vyváženy na obou stranách, tato realizace práva je výsledkem dohody (nájemní, pracovní smlouva - vznikají právní vztahy). Uplatňují se zde normy dispozitivní (= umožňují subjektu určité odlišné chování). Právo je kompromisem (mantinely na obou stranách + volné pásmo, kde si dotyčný dělá, co chce)

  • Veřejnoprávní realizace práva = stát o nás autoritativně rozhodne, právní vztah se zde skládá z autoritativního orgánu a jeho určení práv a povinností druhému, podřazenému subjektu. Zde se uplatňují normy kogentní (za všech okolností je třeba je dodržovat).

1. Aplikační proces, pojem, fáze

• Proces aplikace práva (rozhodování o subjektivních právech a povinnostech, při aplikaci norem) je proces dosti složitý a zahrnuje mj. aktivní činnosti při ochraně a zajišťování společenských hodnot.

Aplikační proces

• fáze aplikačního procesu jsou 3:

  • 1. Zjišťování skutkového stavu dané věci

  • 2. Nalezení příslušné právní normy a operace s ní (interpretace)

  • 3. Vydání individuálního právního aktu (rozhodnutí)

  • Zjištění skutkového stavu

    • je výchozím a nejobtížnějším konáním, zde se posuzuje průběh podstatných rysů předcházejícího děje. Procesní předpisy zde vytyčují pojem objektivní pravdy, kterou je aplikující povinen zjistit. Jelikož je to těžké, mluvíme pouze o pravděpodobnosti toho, že se věci udály tak a tak. Platí zde zásada „in dubio pro reo“ (v případě pochybnosti ve prospěch obžalovaného). Probíhá zde proces dokazování, jsou vyslýcháni účastníci nebo svědci, předloženy listiny, může být provedeno ohledání místa, kde se děj odehrál, nebo předmětu, jímž byl čin spáchán. Aplikující orgán si může vyžádat znalecký posudek.

    • Za důkaz lze připustit cokoli, co prokazuje významné skutečnosti (př. videonahrávka)

      • Důkazní moc listiny závisí především na její pravosti a obsahu. Rozdělujeme je na veřejné (dosvědčené) a soukromé. Provádí se tzv. důkaz listinou.

      • Svědci jsou nezúčastněné osoby, které mohou na základě vlastní vědomosti vypovídat o důležitých skutečnostech. Existuje povinnost svědčit.

      • Znalci jsou osoby, které na základě svých odborných vědomostí a zkušeností mohou vypovídat o specifických skutečnostech. Znalec je vybírán ze seznamu znalců, kteří jsou uvedeni pro příslušný obor u krajských soudů. Znalecký posudek se podává písemně a jeho podstatná část musí být u soudního jednání přednesena ve smyslu zásady ústnosti.

      • Ohledání (věci, místa, osoby) umožní soudu seznámit se s okolností, která je důležitá pro jeho vlastní rozhodnutí.

      • Slyšení stran má spíše podpůrnou povahu (subjektivní zájmy stran, vypovídání nepravdy), provádí se před procesním soudem.