7._Protektorat_Cechy_a_Morava_O_handout

• Právní systém v Protektorátu

Na území protektorátu Čechy a Morava zůstaly v platnosti předpisy česko- slovenského práva, jehož působnost se ovšem podstatně zúžila. Vedle něj bylo totiž právo německé, jímž se řídili němečtí občané, ale navíc se aplikovalo i pro určité právní poměry českého obyvatelstva protektorátu. Nové právní předpisy mohl kromě prezidenta a vlády vydávat i říšský protektor (z nich lze jmenovat VRp. – Verordnungen des Reichsprotektors [fr-ordnungen des rajchsprotektors] – nařízení říšského protektora 1941 s. 527 o civilním výjimečném stavu, které umožňovalo říšskému protektorovi prakticky kdykoli vyhlásit stanné právo). Pro vztah německého a protektorátního práva platila zásada ,,Reichsrecht brich Landrecht“ – německé právo bylo nadřazeno protektorátnímu, ze kterého se nesmělo použít nic, co by německému právu odporovalo.

Obyvatelstvo šlo kategorizovat do 3 tříd:
1) němečtí říšští občané – podléhali pouze říšským orgánům a jurisdikci německých soudů
2) protektorátní občané – podléhali dosavadním úřadům

3) část obyvatelstva, na niž se vztahovaly rasové předpisy, a která byla zbavena právní ochrany

S tím souvisí i implementace rasových předpisů do českého právního řádů. Kupříkladu norimberské zákony byly provedeny vládním nařízením č.85/1942 Sb.

• Trestní právo – protektorátní občané mohli být za výjimečných okolností (např. hanobení Říše, útok na Vůdce) souzeni dle německého práva. Nijak výjimečné byly nepřiměřené tresty, proti kterým často nebylo opravných prostředků.

  • Organizace německých trestních soudů

Němečtí občané podléhali přenesné soustavě německých soudů (12 úředních soudů –Amtsgerichte [amcgerychte], 3 zemské soudy – Landesgerichte, a Vrchní zemský soud – Oberlandesgericht [óbrlandesgerycht]

• Pracovní právo v Protektorátu

Pracovněprávní oblasti se dotýkala i některé protižidovská opatření. Důsledky válečné inflace alespoň částečně kompenzovaly úpravy mezd a poskytování příplatků k nim, časté zejména v prvních letech Protektorátu. Při poskytování podpor v nezaměstnanosti byl gentský systém nahrazen státními podporami. Odvrácenou stranu této mince představovala tvrdá opatření k využití všech pracovních zdrojů a k zavedení železné pracovní kázně. Vláda zavedla všeobecnou pracovní povinnost pro muže ve věku od 16 do 50 let a v roce 1941 se rozvinul systém pracovních knížek. Na základech z československého práva vyrostl komplex pracovních táborů a kárných pracovních táborů. V některých odvětvích ztratili zaměstnanci a zaměstnavatelé možnost volně, tj. bez souhlasu úřadů práce zřízených v roce 1939, sjednávat a rozvazovat pracovní poměr. Symbolem nucené práce se stalo tzv. totální pracovní nasazení, v jehož rámci byly statisíce mladých lidí nahnány za prací do Německa. V roce 1940 byla zrušena osmihodinová pracovní doba, a v r. 1942 zaměstnavatelé získali širokou disciplinární pravomoc.