Shrnutí

C.tribuna – územní princip, 31 venkovských a 4 městské okresy, venkov – bohatí – převaha

nižší úředníci, odvolání, zákony

C.plebis – nejasný původ, plebejský orgán, 287 BC lex hortensia, plebejští úředníci, plebiscita, TČ

1. Praetor

367 – urbanus, 242- peregrini, intercesse, pak kolegium, principy magistratur

organizace první částí soudního sporu in iure, procesní stránka práva – vydává edikt jako soubor procesních institutů na rok, Hadrián 129 AC

doplňuje/mění/ zmírňuje ius civile – vznik ius honorarii

1. Dělení ŘP

( království 510 republika 27 principát 284 dominát, 476 byzanc)

acrhaické 146 BC, klasické 2.st.AC, poklasické 476AC, justiniánské 527-65 AC)

psané a nepsané / fas, ius, mos / soukromé a veřejné, zájmová teorie, Gaiova učebnice / subjektivní a objektivní / právní oblasti – gentium, honoraii, naturale, civile

1. Ius gentium a honorarii

G – cizinecký prvek, nevázán ius civile, praetor peregrinus, zdroje – středomoří, jiné národy, ŘP, obyčeje místní, jen oblast obligací a později přejímáno do ius civile pro svou pružnost

H – 367-129AC, vznik soudní praxí a ediktální činností praetorů, vytvářeli právo nové, pružnější ke zmírnění dopadů tvrdých norem ius civile, důležité při litistkontestaci,Hadriánův edikt

1. Ius civile

právo římských občanů, tvrdé, formální, nepružné,pomalá reakce na změny, právo obyčejové pak LDT, doplňováno komicii, pontifiki, císařem, 2.st.BC Quintus Mucius Scaevolla – dílo Ius Civile, autorem pojmu

1. Prameny práva za principátu (27 BC-284 AC)

obyčeje, leges –úpadek, senatusconsulta – stávají se zákony, platnost LDT, praetorské edikty,

hlavním pramenem – CONSTITUTIONES PRINCIPUM – edicta, mandata, rescripta, decreta

iurisprudence (5) – Papinianus, Ulpianus, Modestinus, Gaius, Paulus)

1. Constitutiones principum

IC, ius edicendi – právo vydávat vyhlášky

edicta – veřejná správa, mandata – instrukce pro úředníky, decreta – rozsudky, rescripta – odpovědi císaře na dotazy

1. Iurisprudentia za principátu

rozkvět PV, právníci na císařském dvoře, názory a dobrá zdání, kazuiusmus a zobecňování v obecná pravidla a principy, agere, cavere, respondere,

výklad práva a vědecké zpracování

Labeo x Capito, prokuliáni x Sabiniáni – rozdíly ve způsobu výkladu a výuky

1-2.st.AC – vrchol

Iulianus – Hadrianův edikt, Gaius – Institutiones (Učebnice), Pomponius, Celsius

2-3.st.AC

Papinianus, Paulus, Ulpianus, Modestinus – byli inspirací pro Digesta a autorizovaní

1. Prameny práva za dominátu (284-476 AC)

senatus consulta, constitutiones principum = leges generales, rys pr-vulgarizace, nízká kvalita

CITAČNÍ ZÁKONY – 321, 322, 426 AC – závaznost spisů 5 ti nejvýznamnějších římských právníků, KODEXY – G, H, Thedosianus (438/9 AC) – sbírky cís.konstitucí,

leges romanae barbarorum – Burgundorium, Visigothorium = Alarichův breviář