Ústa

Ústa a ústní dutina tvoří počátek trávicí soustavy většiny živočichů. Mají za úkol přijímat, naporcovat a mechanicky zpracovávat potravu. Zároveň v nich dochází k promíšení potravy se slinami a trávicími enzymy v nich obsažených. Zvířecí ústní dutina je nazývána tlama nebo huba.

Ústa (os) zahrnují ústní dutinu a struktury v ní umístěné - jazyk, zuby a další orgány které do dutiny ústí, tedy slinné žlázy.

Dutina ústní (cavum oris) se otevírá ústní štěrbinou, která je ohraničena pysky (rty). Laterálně ohraničena tvářemi, proti dutině nosní je vymezena tvrdým a měkkým patrem. Vzadu přechází do hltanu. Sliznice tváří je u člověka hladká, ale upřežvýkavců tvoří kuželovité mechanické papily. Uprostřed na sliznici tvrdého patra je patrový šev a série nízkých valů (rugae), které brání vypadávání sousta z ústní dutiny. U některých živočichů na patře za řezáky ústí řezákový průchod, spojený s Jacobsonovým orgánem. Na boční stěně jsou krční mandle.

Potrava požívaná člověkem se pomocí žvýkání a kousání mísí se slinami, které obsahují enzym ptyalin (amyláza). Tento rozkládá škroby na dextriny, za určitých podmínek až na maltosu.

Části úst

Jazyk - největší orgán v dutině ústní. Je velice pohyblivý a spolupracuje při polykání potravy a tvorbě řeči. Zejména na něm jsou soustředěny chuťové receptory.

Chrup - skládá se z 32 zubů stálého chrupu a 20 zuby u dočasného chrupu. Zuby dočasného chrupu se prořezávají od 6 do 24 měsíce a setrvávají do 6 roku - je to však individuální. Jejich sklovina je nejtvrdší strukturou lidského těla. Chrup slouží k porcování a rozmělňování potravy a mluvení. Korunka je vyčnívající část zubu, která se zužuje do krčku, který je v dásni a dále do kořene, který je v zubním lůžku. Na hrotu kořene je zub zakončen otvorem, z kterého vedou cévy a nervy.

Základní součástí zubu je zubovina, která je na korunce potažena sklovinou a na kořeni potažena tmelem a ozubicí. Druhy zubů: řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky.

Vyústění slinných žláz - exokrinní žlázy, jejichž výměšky obsahují trávicí enzymy.

Hltan (lat. pharynx) je společný oddíl trávicí a dýchací soustavy, kde se potrava smršťováním svalů posouvá do jícnu ažaludku. Hltan je trubice nálevkovitého tvaru. Tvoří navazující trubici, která spojuje dutinu nosní a ústní se žaludkem. Hltan je umístěn v zadní části hrdla, jeho délka je u člověka patnáct centimetrů a je obdobně jako žaludek vystlán sliznicí, aby byl chráněn před žaludečními šťávami. Stěna hltanu je z vaziva a svaloviny.

Jícen (esophagus, oesophagus) je trubicovitý úsek trávicí trubice, spojující hltan a žaludek, případně předžaludek u přežvýkavců. Je dlouhý asi 25 cm. Jeho průměr je kolem 1,5 cm. A jídlo je v něm přechováváno po 2-3 sekundy. Je tvořen hladkou (V horní polovině je tvořen příčně pruhovaným svalstvem v dolní části hladkým) svalovinou, která je pružná a velikost mění podle polknutého sousta. Je uložen za průdušnicí. Ve střední části krku probíhá nalevo od průdušnice, postupuje hrudní dutinou prostorem mezi levou a pravou plící, otvorem zvaným hiatus esophageus projde bránicí do břišní dutiny, kde vstoupí do žaludku.