Vypracované otázky

- 

úzce souvisí čl. 82/2, 93 ÚČR, 40/1 LZPS 

- 

koncepce zákonného soudce je spjata především s uplatňováním subjektivních práv 

Zásada Nullum crimen, nulla poena sine lege (čl. 39) 

- 

jen zákon stanovuje, které jednání je trestné a jaký trest nebo jaké újmy na majetku lze za 
jeho spáchání uložit 

- 

těmito zákony je trestní zákoník a trestní řád 

- 

vylučuje to použití analogie v trestním řádu 

Zákaz retroaktivity trestních předpisů 

- 

zákon musí být účinný v době, kdy byl trest spáchán (pachatel musel vědět, že páchá trestný 
čin) 

- 

zákaz přijímání retroaktivních předpisů zákonodárnou mocí a aplikace moci výkonné a soudní 
– tím je zajišťována právní jistota 

- 

obdobně to platí i pro potrestání (můžeme potrestat tolik, kolik to umožní účinný zákon) 

- 

pokud ale pozdější zákon stanoví mírnější trest je soud povinen uložit tento mírnější (co to 
znamená určuje kvantitativní kritérium – délka doby zavření, peněžní částka pokuty, ne 
subjektivní pocit pachatele) 

o

  použije se jen tehdy, neskončilo-li ještě trestní řízení, nevede automaticky k nutnosti 

obnovení řízení – ale může se k tomu přihlédnout 

Presumpce neviny 

- 

čl. 40/2 každý proti němuž je vedeno trestní řízení je považován za nevinného, pokud 
pravomocným rozsudkem soudu nebyla vina vyslovena (§ 2/2 TrŘ) 

- 

souvisí s čl. 6 a 10 + mez. úmluvy 

- 

z toho vyplývá, aby se respektovala zásady in dubio pro reo (pochybnosti ve prospěch 
žalovaného) – jen je-li vina opravdu dokázána  

- 

čl. 37/1, 40/4 právo odepřít výpověď, 40/4 jde o pravidlo, nikoliv o princip 

Zásada Ne bis in idem a Res iudicata