EZP - materiály ke zkoušce 2019

ARISTOTELES

Dílo: Politika a Etika Nikomachova

• spojuje ekonomické názory s kontextem politické filozofie a etiky

• teoretizuje více než Xenofanes

• zabývá se problematikou peněz, směnou zboží, cenou zboží

• navázali na něj středověcí myslitelé, ve středověku jeho dílo studoval a dále na něj navazoval, případně kritizoval jej Tomáš Akvinský

Rozlišuje dvě formy nabývání majetku:

• Ekonomika = soustava naturálního hospodářství jako přirozené formy zahrnující získávání statků ke spotřebě výrobou, sběrem volných plodů přírody, případně jiné přímé formy (vojenské výboje)

• Chrematistika = soustava směnného (tržního) hospodářství, zahrnuje získávání majetku obchodem, případně lichvou (ta je nepřirozená a nevhodná)

Jako přirozené nebo nepřirozené rozlišuje i ostatní ekonomické jevy

Vlastnictví chápe jako přirozené, pokud umožňuje, aby si domácnost vše nezbytné k životu obstarala

• takové vlastnictví je žádoucí a motivuje k co nejlepšímu hospodaření

Hromadění peněžitého majetku (podřazuje pod chrematistiku) – nepřirozené

Společné (společenské) vlastnictví odmítal, protože podlamuje osobní iniciativu a zájem na výsledcích práce a vyvolává změny v hodnotovém systému, které negativně ovlivňují výchovu mladší generace

Peníze – produkt vývoje směny

• přirozená funkce peněz: prostředek usnadňující směnu (současně důvod vzniku peněz)

• půjčování peněz za účelem zisku dodatečných peněz – nepřirozené, zpronevěra původnímu účelu

• nepřirozený je i obchod pro zisk

Etika Nikomachova – podstatná pro budoucí formování ekonomie – analýza tržní alokace zdrojů – Aristoteles zde analyzuje směnu a navazuje na Xenofonovo pojetí dvou vlastností zboží

Užitná hodnota zboží – nezbytný předpoklad k uskutečnění směny

Xenofonova směna – výměna různých užitných hodnot

Aristotelova směna – v širším smyslu – vztahuje ji i k dělbě práce a v kontextu role tržní výroby a etické dimenze.

„Výrobky se musí vyrovnávat. - Podle něj to platí i v ostatních uměních a řemeslech

„Proto všechno, co se směňuje, musí být nějak srovnatelné. - K tomu přispěly peníze a stávají se v určitém smyslu prostředkem.“

„Musí existovat nějaké měřítko, kterým se poměřují všechny věci… Proto všechno musí mít svoji cenu, jenom tak bude vždy možná směna, a když bude možná směna, potom bude i společnost… Bez směny by neexistovala společnost, ani směna bez rovnosti, ani rovnost bez vzájemné měřitelnosti.“ – Měřitelnými činí statky PENÍZE.

Poznámka: učení o spravedlivé ceně bylo součástí chrematistiky – a toto jediné učení Řekové neodmítali. Jinak se v Antice tímto učením zabývali spíš Arabové, Židé, …

Spravedlivá cena by měla být taková, aby na tom žádná strana neměla zvlášť vydělat ani prodělat. Opakem spravedlivé ceny je monopolní cena. Všude, kde vzniká na trhu monopol, dochází v důsledku tohoto postavení k nespravedlivé ceně