7.-Herakleitos-z-Efezu-29.-3.-2016

7. Herakleitos z Efezu (29. 3. 2016)

• 540 př. n. l. – 480 př. n. l.

• Efez – město na území dnešního Turecka

• Má blízko k Miléťanům – vliv je zde evidentní, v jistém smyslu na ně navazuje (zejména na Anaximandra)

• Hlavním tématem jeho filozofie jsou protiklady

• Dochovala se nám třetina jeho původní knihy – stovky sentencí, které považujeme za „Herakleitovy výroky“

• Zlomky jsou bytostně záhadné, nevíme, jestli jsou vytržené, nebo v souvislostech; kde mají začátek, kde konec

• Neznáme název knihy (buď „Řeči“, „Řeč“, „Logos“)

• Celou ji měl k dispozici Sokrates – řekl: „Vše čemu jsem rozuměl je skvělé, myslím, že stejně skvělé je to, čemu jsem neporozuměl“ (obdivuje ho)

• Někdy je text přirovnáván k otázce luštění a hologramu

• Když ji četl Aristoteles, řekl, že je Herakleitova filozofie temná, nejasná, používá nefilozofický jazyk (kritizuje ho)

• Sám Herakleitos je bytostně záhadným = přízvisko temný filozof

• Mluví povýšeneckým jazykem (byl aristokrat, ale nezabýval se moc politikou)

• Raději bude hrát s dětmi kostky, než tlachat s dospělými

• Homérovi říká, že by měl být zmrskán, Pythagoras je král tlachalů (kritický vůči svému okolí)

• První z filozofů, kde detekujeme výrazný obrat k Sokratovi (starání se o sebe, starání se o duši)

• Protože mluví záhadně, váže se to i na jednu anekdotu (zemře údajně tak, že přišel do města žádat o vytáhnutí vody z těla ohněm → lékaři to nepochopili, léčil se sám, zahrabal se do kupky hnoje a tam zemřel)

• Známá je jeho nauka protikladů – v anekdotě, že chtěl vodu vyléčit ohněm

• Jeho záhadný výrok: lépe je vyhazovat mrtvoly, nežli hnůj (jeden z výkladů: cokoliv je živé, má duši, tak se to projevuje formou jakýchsi výparů, aktivity, což hnůj má, ale když člověk zemře, tak ji nemá) → hnůj aspoň smrdí a tím je i po smrti živý

• Výrok, že příroda se ráda skrývá (když chceme tuto skrytou přírodu poznat, je nejlepší, když ji popíšeme skrytě)

• Věděl, že už jazyk má v sobě to, co později nazvali jednota protikladů (jedno slovo označuje jakoby život a smrt)

• Chce, ať jazyk odpovídá skutečnosti, chce neobvyklým jazykem poukázat na neobvyklou a skrytou pravdu světového řádu (logos)

• Nauka o protikladech předpovídá, že jsou tu spíše výrazné protiklady (muž x žena, teplo x studeno)

• Jsou jakýmsi způsobem jednotné, jsou propojeny (nemůžou být jeden bez druhého)

• Chce říct, že jsou skoro jedním (Aristoteles ale tvrdí, že základem myšlení je zákon sporu, „a“ nemůže být „b“ – jsou-li dvě věci, tak nemůžou být stejné, jsou různé)

• Život ohně = řada zvratů jednoho protikladu v druhý (vychází z Milétské školy)

• Protiklady ve světě: život x smrt, bdění x spánek, den x noc), léto x zima…

• Protiklady vzájemně:

• Bojují (den soupeří s nocí, život se smrtí)

• Přecházejí jeden v druhý (den se převrací v noc, život ve smrt)

• Dosvědčují hodnotu (den je schopen noci, život smrti)